Díky za vnímání.

Kroužit dravce jsem viděl nesčetněkrát, divné mi to nepřipadalo, i když mohlo by, létat neumím.

Kroužit životem a po dlouhé době se v tom kroužení vrátit k podstatnému, mi nepřijde divné taky, neboť jsem to zažil, zažívám. Konečně po letech doletět tak na místo toho nejpodstatnějšího, co ještě čas nesemlel, kde je pevný bod? To je výhra! Tohle není literatura faktu, ale pozie, která s obrazy pracuje.

Jasně, to mně naskočilo taky, ti Černí andělé.

Levander - jsem slepej, nevidím chyby, už mě upozorňovala jedna čtenářka. Opravuji, díky.

galax - výborné vyjádření pískání sokola

Avox - to jsem celý já, složitě, kostrbatě...

Je dobře, když je pěkná vzpomínka vytrvalá jako dravý pták.

Až závidím...prvé dotyky (už) nepamatám.  Inak krása, ktorej rozumien...

Law, jasně že se dá kroužit někam :D aspoň já, když uchvácená pozoruju dravce u nás za dědinou, brzy ho ztratím z očí, a to přitom fakt krouží... jenže se přitom stále posouvá. Má na to asi svůj fígl. Možná bych volila místo "na blízko" výraz nablízku, být něčemu nablízku, ale myslím, že v tomhle je čeština celkem tvárná a mně to určitě nevadí.

Sokolí volnost a trvání prvotního, krásný obraz. Škoda těch popíkových rýmů v závěru (trvá - prvá, to mi hned naskočí Černí andělé, a potom Kůň bílý, jak ty ruce láskou zjemnělé mně pořád pálí po těle)...