Plešivec - náhodné setkání
Scházela pěšinou k oparu čtvrti
a s každým krokem
se bezděky napřimovala.
Kolena sotva unesla prudkost svahu.
I podagrický palec úpěl,
vězněný ve špičce střevíce.
Hlasivky města si rozšafně odkašlávaly,
zapomenut zůstal noční štěkot psů.
Děcko v předzahrádce domku
křídou kreslilo na beton slunce.
Vzhlédlo krátce, jen na okamžik,
ale mantinely jeho myšlenek dlouho
odrážely ozvěnu cizích šlépějí.
Došla až ke schodům do řeky.
Připluly kachny. Pod splavem se točil
vyvrácený kmen.
Komentáře
Přátelé, díky za zastavení v tak smutném dni, který byl zde na Písmáku včera. Safiáne, law, možná jsem prozaik a možná nikdy nezjistím, co vlastně:-)... když už je chvilka času, psaní mne baví... díky za vaše pohledy a za čtení. |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A kdyby to z mého předchozího komentáře nebylo dostatečně zjevné: líbí moc! |
S Safián (pismak.cz)
Před 3 týdny (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Mi začátek připomněl, jak scházím pěšinu, říkám tomu kopci výtah. Ten samý pocit, když jdu dolů. Kolena...Je to taková mini reportáž, řekla bych. |
S Safián (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Al Jal Úd (pismak.cz)
Před 3 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
P Petula (pismak.cz)
Před 4 týdny (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Zaujaly mě mantinely myšlenek dítěte. Tedy je-li člověk něčím zaujatý, nakolik ho co vyruší, nakolik se on nechá vyrušit a jak je to individuální, nakolik kdo vnímá zvuk kroků. Pěkná báseň o různém vnímání, směrování pozornosti. |
Já mám výtah, ať jdu tam nebo onam... bydlíme vprostřed obřího kopce... :-) a díky za čtení, Phil.