Když jdu z práce k tramvaji
Baterky mám skoro bez voltů,
rozmýšlím nad vlastní chůzí,
pořádá tělo mé revoltu.
Nevnímám nadité blůzy.
Znavený jak kovboj rodei,
krok už vím - po pravé levou.
Kdybych byl nabídnut k prodeji,
patrně s nemalou slevou.
Mozek jde na jednu osminu,
ten stav se každý den vrací.
IQ se ukrylo do stínu.
Nadobro skoncuji s prací...
Komentáře
Slavazabo - Já Ti děkuji za porozumění mému verši a těší mne, že Tě to dostalo do stavu mírné euforie. Já to totiž psal ve stavu velké antieuforie.. :) |
Zajíci - Díky. Pravdou je, že mě někdy napadne jeden rým a od toho se pak odvine všechno. |
Z Zeanddrich E. (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Když píšeš nevnímám nadité blůzy, tak vnímáš. Když jedu v autě se synem a je jaro bez kabátů, tak pouští volant a oči má na chodníku... :) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
S Slavazaba (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
L Lili. (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
L Lili. (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Anfádis (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
kočkodan když čtu verše Skácela na měko jsem docela jsou mým citům na míru smrkám do toal. papíru |
zítra vstávám o pěti už z toho mám napětí nebylo hůř když děti byly ještě malé |
Díky, Phil. Co se týká blůz a triček, ono je vnímat a VNÍMAT... :)