Když nastalo dnešní ráno tak jsem kupodivu byl úplně v klidu a pohodě. No stress. Byl jsem připraven i na to kdyby nenastalo to co nastat mělo. A už by mě to ani nerozhodilo jako vánice 2023 kdy měla Z taky přijít na návštěvu a_ Nepřišla. Dnes do skládečku přišla až odpoledne a já se prostě zeptal: Platí ten dnešek? Áno. Platí. Takže Tě naberu v půl páté u Tebe doma. Přikývla a odešla. Pochopitelně jsem se díval. Tak jako vždycky když je to možné. Prdelka Sprostě. Dříve se i uměla otočit a podívat se zda se dívám. Teď už ne.

  Předešlého večera jsem pro ni pekl ořechovou bábovku z bezlepkové mouky a s mlékem bez laktózy. Nepovedla se mi vyklopit. Rozpadla se. Byl jsem z toho nešťastný. Ale pak jsem si řekl že je přeci pečená z lásky a pro Lásku. A tak vlastně vůbec nevadí že vypadá tak jak vypadá. Že to určitě Z pochopí. Ráno jsem si naložil do autíčka vysavač a využil tu hodinu mezi půl čtvrtou kdy končím v zaměstnání a časem kdy mám nalodit Z vysáním vnitřního prostoru. To abych mohl konečně vložit ty správné bledě modré koberečky na zachytávání nečistot a vody. Ve stanovený čas jsem zastavil pod Jejím oknem které měla otevřené. Chvilku jsem tam koukal ale nic se nedělo. Pak jsem nekoukal a jen slyšel zvuk zavírání. Věděl jsem že za nedlouho bude sedět vedle mne. Sledoval jsem dveře a za chvilku se v nich objevila_ Ona. Nádherná! VLásky stočené do drdůlku který držela kšiltovka. Otevřela dveře a řekla: Čakáš dlho? Nene odpovídám. Chviličku. A potom hned řekla: Jé. Ty tu máš nové koberečky! Všimla si. Ostatně... Toho si snad ani nešlo nevšimnout! :)

  A jelo se! Pojedeme druhou stranou stranou říkám Jí - chci Ti něco ukázat. Kývne hlávkou a pak dopoví: Domeček ve Tvrdonicích?! Ano. To taky odpovídám. Vždyť jsi tam taky prožila kus svého života ne? Áno. Ale ukážu ti ještě i něco jiného. A cestou povídání. Třeba i o tom jak jsem se nadřel na "našem" domečku a nikdy tam nebudu bydlet. Nikdy mě to nepřestane trápit. Chceš ho vidět ptám se Z? Áno. To je tady v té ulici jsi mi říkal. Hmmm. Překvapila mě. Hodně si toho pamatuje. Domeček zvenku vypadá stále stejně. Jako ruina. Napůl opadaná omítka až na cihly. Ale vevnitř! Když jsou peníze tak to jde. Někdy se budu muset zeptat Lenky proč s tím něco nedělá. Zřejmě to není důležité. A peníze utrácí raději létáním po Evropě. Teď byli týden na Maltě. Jako na tom ostrově! Vlastně je to úsměvné když si vzpomenu jak často lidé o dovolené pracují na svých barácích a to se pak říká že byli na maltě. To já vždycky říkal že musím jet navštívit své kamarády kretény. Na Krétu. Potom jsem malinko přibrzdil u domečku kde žila Z. Vidíš? Natřená vrata. Pekné. Poté ze Tvrdonic na Týnec. Týpek v oktávce za mnou si klepal na čelo že jedu 70. Ale já prostě vezu Z že. Podívej se vpravo říkám Jí. Víš co to je? Vrtí hlávkou jako že ne. To je Slovensko. A tam za těmi kopci budeš bydlet. A já Ti vždycky když tudy pojedu budu mávat. A já ti Miri budem vždy mávat na zpátek.

Musím si dát pauzu. Skrz slzy nevidím...

  V Hruškách Jí ukazuji kde nejvíc řádilo tornádo až nakonec na křižovatce před bytovkou říkám: Všechny ty světlé tašky jsou nové na místo těch co odnesla vichřice. Měli jsme štěstí že nás to jenom lízlo. Kdo ví jak by to dopadlo kdyby se do toho opřel střed bouře...? Ale to již zatáčím kolem krušpánkového plotu na místo kde vždycky parkuju jak Jí říkám. Tak tady bydlím. Odemykám vchodové dveře a spolu kráčíme do patra. Odemykám i dveře bytu a říkám: Pěkně Tě vítám!

LÁSKO MÁ.

https://www.youtube.com/watch?v=pObv1UnQ1_M&ab_channel=KikiKiki

  Z se zula a zaplula do pokoje na sedačku. Našla si své místečko a zvědavě se rozhlížela. Zastavila se obrazu Bílá noc (BRÁNA - psal jsem tu na písmáku o něm). To se mi líbí povídá. A já ji k tomu na oplátku povídal celý ten příběh. O Jižní Moravě a.s. o motorestu Husár o panu Hejzlarovi který ten obraz namaloval a který se pak zabil v autě. Musím si jít odskočit říkám. Když se vrátím tak Ona_ Večeří! :) Vzala si s sebou krabičku s tolstolobikem bramborami a dýní. Neuvěřitelné. Žroutík jeden! A přitom má postavičku prostě ham ham. Xežrání. Nechám Ji najíst se a pak řikám: Pojď se mnou do kuchyně. Moc se Jí líbí korálkový závěs mezi chodbičkou a kuchyní. Poté si všimne klece s křečicí Martinkou a ta jak na objednávku vylezla a začala čmuchalíčkovat. Ta je roztomilá říká Z. Škoda že žijou tak krátce! To jo přitakám Jí. Ale pozor na ni. Je agresivní! Jako Ty... Z se na mě dívá a směje se. Je kouzelná. Ukazuju Jí nepovedenou bábovku a Ona mi říká že to ještě není tak úplně nejhorší výsledek. A že to bude možná právě tím že tam není lepek který by to držel pohromadě. Možná že jo. A z jaké mouky to pečeš? Ukazuju Jí krabičku s moukou. A jestli chceš tak si ten zbytek vezmi. Koupil jsem to pro Tebe a když už tu nebudeš tak postrádá významu. Vzala si to. Uvařím Ti nějaký čaj? Áno. Bylinkový. Máš třeba heřmánek? Řekla to česky. Za tu dobu co tu je už to má pěkně promíchané. Mám lipový květ a nebo řecký horský čaj. Tak ten! Vybírá si. A já k tomu dodávám že jsem na něj v životě úplně zapomněl a až jsem Jí tenkrát v jejím jedna plus nič opravoval wc tak se mi do života vrátil. Díky Ní. Nalévám čaj a Ona si všímá hrníčku co jsem pro Ni vybral. Se srdíčky povídá mi. Ano odpovídám. Pro Tebe. Kr(L)ásko.

  Jsi krásná a vím že to o sobě víš. A taky chytrá. A moc moc moc hodná pokračuji. Prostě takový Anděl na zemi. A smrtící kombinace pro muže. Není na světě jediný který by po Tobě nešílel! Jo jo myslím že jsem až moc hodná a lidi toho zneužívají. Co k tomu dodat? Potom zakrojím bábovku a chvilku se krmíme. Pak si všimne že mám pod postelí bačkory: Jé! Ty máš doma dva pejsky!! To já jenom jednoho. Podávám Jí pejsky a Ona si je nazouvá. V nich chodíš v zimě Miri? Ano. Poté si všímá květiny kterou mám vprostřed pokoje. Co to je Miri? A to ji tady tak máš schválně? To je šeflera odpovídám. A ano je tam schválně. Mám ji už od roku 2008 kdy jsem pracoval v bílé a zelinářka Slávka (shodou okolností také slovenka) ji měla vyhodit jako již neprodejnou. Myslel jsem že už mi snad letos "umře" ale ona skoro až zázračně zase obrašila! Z mě pozorně poslouchá a já se na Ni neumím vynadívat.

  Miluji Tě_

  _pokračuji v rozhovoru. To víš. To vím. Kývne svou něžnou hlávkou. A pamatuješ si jak jsme se poprvé viděli? Je to už dlouhých a přesto krátkých sedm let. Ach. A celou tu dobu ses mně bránila. A já přitom jen chtěl vědět o Tobě co všechno jen jde! Kde a jak jsi žila jaké jsi měla dětství jak Ti šla škola co rodiče sourozenci a jak ses vlastně ocitla tady na moravě_? STOP! Říká mi se smíchem ZLATOHNĚDÁ. Narodila jsem se 10.7. a byla jsem takové nečekané dítě. A mamině ze mě vypadaly zuby. Vysála jsem jí vápník z těla. Byla jsem agresivní! A teď se smějeme oba! Tak vidíš řikám Jí - měl jsem pravdu před tím v kuchyni že? Mám dva bratry o 12 a 8 let starší. Vždycky jsem si s nimi chtěla hrát ale oni mi utíkali. Měli už jiné zájmy. Ale bylo to na klidné dědinke v uzavreté ulici na hraní ideálné. Ve škole mi to šlo samo nemusela jsem se moc učit. (Chytrá holka říkám to furt) Potom jsem šla na gymnázium. Tam už to chtělo něco navíc. Ale v pohodě. No a potom na výške... Víš jak. Mladá holka a zájmy o vše jen ne o učení. A pak jsem to doháněla těsně před zkouškami. Jako všichni ostatní dokončuje se smíchem.

 Ach pane_ Pověz: Jak jen ji nemilovat?

 Měla jsem přítele a ten chtěl žít v Brně. Šla jsem s ním. Ale nedopadlo to. Rozešli jsme se a pak jsem v práci potkala Zdeňka. A přestěhovala se za ním do BřecLove. A dál už to znáš. Jo jo. Dál už to znám. Měla jsi a současně neměla přítele. Ale přítel je dobrá výmluva před každým otravným týpkem. Jako jsem třeba já. Že? Dobře. A co ten současný. Jak jste se poznali? Na fejsbůčku. Nějakým omylem jsem tam dala svou aktuální fotku. A všichni se mě ptali co se děje? I on. Víš Petr je můj spolužák z gymplu. Tenkrát se o holky nezajímal. On bol len samá žůrka. Ale zmenil sa. Išiel do seba. Dozrel. Aspoň teda důfam. Smích. Napísal mi že by chcel kůpit byt tady u nás. (alebolatolenvyhovorkaužodpočiatkuchcelmňa) A jak dlouho jste spolu? Pol roka.

 Hmmm... To si jim musíš být setsakramentsky jista. Miláčku. Po půl roce opustit všechno tady a jít za ním... Hmmm. Ale... Láska jak známo obecně trpí šedým zákalem že. Jo. Nicméně Ti to setsakramentsky přeji! Stejně jako Ti přeji ať to vyjde ať jsi šťastná a ať si konečně užiješ děťátka. Byť je Annabelce už sedm...

  Ach. Bože. Já wim že nejsi. Ale kdybys třeba byl tak........_

  Pojď! ještě jsi neviděla koupelnu! ach. Miri. Ten obraz je pekný a tady tá prdel! To je tak príznačné. Ten obrázek malovala má kolegyně z první první práce. Jmenuje se to drogová smrt. Tady na tom obrázku vidíš jak se maska usmívá ale ve skutečnosti je to smrt...

  Miri. Píišeš eště básničky? Jasně že jo! Usedám ku svému PC a... Monitor se rozzáří. A tam... Ona. Jééé! Miri! Ty tam máš moju fotku! Jo. Jak jinak? Ale řikal sem Ti to při našem founovém rozhovoru. Jo to jo. Ale myslela som že už si ju dávno smazal. Ne. A proč bych měl?! A pak Jí dávám číst. Mám tu 972 dílek. To je veľa Miri. Ano. Docela jo. Čte jednu z prvních. Ze 12.4.2019. Miri! Ale mne nemóžu vonit perry od vína! To už teď vím! Ale tehdy...  Potom tu která tu kdy dostala nejvíc tipů. DRÁTENÍK. A vidím jak je na měkko. Pak ještě jednu novější. I se zhudebněním. Tu o té blankytné poštovní stránce. A dodávám: Ale víc už Tě opravdu nechci otravovat. Neotravuješ ma Miri.

  Ach. Vesmíre. Řekni: Jak nemít rád nemilovat nebýt...?! Jak NEBÝT ! NEBÝT. To je ten jediný lék.

  Miri. Kolko je hodin? Půl sedmé kuřátko. N.E.U.V.Ě.Ř.I.T.E.L.N.É.!!! Možná bych řekl že jsme spolu tak půl hodiny. Ale... Vono né! Dvě hodiny!!!! Miri eště mosím... Já wim miláčku. Nemáš jenom mě. Odvezu Tě domů. Ale ještě před tim... Nevěděl jsem že už tu na Tvé narozeniny nebudeš a tak... Jsem Ti přichystal dárečky už teď. Květinky. Sukulenty. Gasteria verrucosa. Miri... Ďakujem. A to mi dáš aj s tym obalom? Jasně že jo! Pro Tebe... I modré z nebe. Však... Nevíš. A pak ještě Haworthia fasciata. A ještě jsem Ti Milá vnutil celou nedojedenou bábovku. I když jsi nechtěla. I přál jsem Ti k narozeninám a tiskl Tvou něžnou křehkou ručičku: Hodně zdravíčka štěstíčka a lásky! I když... Lásku máš. A chtěl Tě poprvé a naposled políbit na rty. A skoro to tak i vypadalo že to tak bude. Jenže nakonec jsi stejně uhnula tvářičkou tak abych Tě líbnul jen na koutek Tvých rozkošných úst. A tak... Teď už mám až nadosmrti půst.

  Miri. Ja viem... Som hrozná. Ale kedy ty máš narodeniny? Sluníčko! Řikal jsem Ti to už loni když ses ptala ale pak jsem si zlomil tu haxnu a Ty jsi zapomněla...  30.9. To je pekné povedala si a okamžitě ukládala do tydlifounu.

A potom už jsem Tě vezl k Tobě domů. Zatím ještě. A Tys řekla a udělala to NEJKRÁSNĚJŠÍ co jsi mohla:

Miri. Nebolo mi moc dobre.

Ale po tom našem povídání se cítím...

Mnohem líp!

Ach. Moje? Milovaná!

Nic krásnějšího jsi mi nemohla ani říci!!!

Položil jsem Ti dlaň na dlaň

A Ty?

Přikryla jsi ji svou druhou dlaní...

Víc

Šťastnější už sotva můžu být...

TAK.