Nemusí nic a tak... Nedělá nic. Jsa bez energie. Tělomysl dál jede si. V úsporném režimu. Zbývá 11%. VAROVÁNÍ! Baterie je skoro vybita. Připojte a dobijte své zařizení prosím. Řekni mi něco nového ty blbko! Nebo běž. Do hajzlu... No. Je to těžké v tom úsporném. Někdy tělomysl zvládne se umejt. Někdy zvládne vydrhnout zuby. Někdy uklidit. Někdy nádobí. Někdy jídlo. Nikdy ne vše zároveň. Někdy nic. Často nic. Včera spát v 19:00. Propadat z bezvědomí do spánku a zpět. A nad ránem SEN: Nočná mora z Jilmové ulice. Že se vrátil zpátky do skladu alcavlaku. Ten hnusný lepkavý pocit naprosté frustrace by se dal krájet jako částečně zamražený dehet. Na rozdíl od mnoha dní před tím dnešním se Z. v kontaktu až moc často. Myslim. Nemyslim. Dávno už ne. Dávno už ne. Tělomysl si Ji snaží vypálit do ŠKM jak jen to jde. Každý detail tváře ramen boků. Vždyť za pár dnů bude utrum. Na sto roků. Na doživotí. A slova a doteky. Škrabkání na zádíčkách. Ach. Kdy vrní ako mačička. Tak už jsi si Sisi. Naplánovala kdy se uvidíme? Predbežne v stredu 18.6.