Furt se snažím nějak Fankovat třebaže baterie je skoro vybitá. Škoda že nejsem terminátor abych si našel náhradní zdroj... Možná ještě tak Prazdroj. A tak jsem se konečně teda vykoupal až včera a ne v pátek jak jsem onehdá tvrdil Law... No co už. Dnes byl objednán na dentální hygienu toš abych slečně dentistce nesmrďál že. Stejně jsem si byl jist že mi vynadá že to s těma mezizubníma kartáčkama flákám. No jo no... Zeptala se mně jak to jde? A já popravdě řekl že nejde. Nejde mi nic. Nedávám to. Prostě od začátku roku si jedu na vlně krize kdy su jak paralízovaný. Jo. Tak prostě. Donutit se udělat C.O.K.O.L.I.V.  je nadlidský úkon. Prostě tak. A tak jí to řikám a ona se mi šťárá v zubech a pak povídá: Ale! To vůbec neni taková katastrofa jak jste tvrdil! No... To jsem se teda i docela divil...! :)

  Včera byla u Hrušek smrtelná dopravní nehoda. Řidič dodávky jel od vinohradů a nedal přednost kamionu. Prej řídil tchán 56 (čili jako já) a zeťák 41 mu řek: Z prava dobrý. Jo. Samo že hned naskočí to známé že z prava dobrý byla poslední slova spolujezdce. V tomhle případě ovšem doslova a do písmene. Tragedie. Táta zabije dceři manžela... Dnes ráno tam už bylo jenom milion růžových čar a čísel od PČR. Jezdím tudy skoro každý den krátce po šesté a nehoda se stala krátce po sedmé. Kousíček. A tak na to myslel při své cestě... Že v jednom oka mžiku jsi a pak už ne. U kasáreň Breclavských maľovaných Tě pozdravil jako vždy DOBRÉ RÁNO MILÁČKU! I když wim že nesmim a neměl bych a... Ale Ty mě stejně neslyšíš. A stále myslel na toho mrtvého. V jednačtyriceti jít na pravdu boží... To je skoro.

  Potom jsi MILÁ přišla do skládečku a... Milý on krát jsem si už za tu dobu co jsme a nejsme spolu řekl že KRÁSNĚJŠÍ prostě být nemůžeš... No. Pochopitelně jsem Tě pohladil po vLáskách a tak jako vždy jsi se nechala... Ach. Srdce mi to trhá na kousíčky když wim že více nesmim. I vyprávěl Ti tu story se Zubejdou ale hlavně o tom jak prostě nejsem schopen se jakkoli ukotvit do života. Jak nejsem sto donutit se dělat byť i ty nejzákladnější věci patřící každému dni. Podívala ses na mě a řekla: Miri. Vieš aký mám doma bordel ja?!?!?! Tiež nefungujem. Iba len čo sa týka psa a potom už nič. Mrtva padněm do postěle a to je všetko. Objal jsem Tě kolem ramen a řekl: Tak to jsme na tom úplně stejně... No... Víš? Přál bych si s Tebou povídat kapku... Kapičku! Deal. Jenže... Není mi přáno. Či dáno? Má DÁMO.

  Po zaměstnání pak jel nakoupit do OD stesku. BřecLove pochopičitelně opět ucpaná že. Nejelo to ani krok sun krok. Prostě to stálo. Jako... Eh. To je fuck. Na druhou stranu pak má jeden OBROVSKOU! radost když se dostane do cíle a... :D Zapárkoval a před ním béžový fjůžníček. Naše vytoužené autíčko s AnděLenkou. No a potom se s Ní potkal u pokladen. Povídali a povídali a pak mi řiká: Pojď - jdem si sednout do kavárny na čaj. Pozvala mě ale nakonec jsem platil já. Je zvláštní že si máme a hlavně CHCEME! něco říct když... Když jsme byli manželé tak to už ke konci vůbec nešlo. Ne. Zvláštní. Fuckt. A prej že na chvilku: Vždyť mám maso v autě! No to já taky!! Z chvilky se stala hodina a kdyby to šlo tak tam snad sedíme dodnes... :D A to teda -jak se řiká- mi poser kozy!

  A promiň ZLATOHNĚDÁ - na ty Tvoje jsem dnes teda musel čumět až jsem se sám za sebe styděl ale co šak su enom chlop a navíc horňák. Né Pavel teda. Botka.SK