Připadám si jako zombí. Vstávám každý den v 4:30 pracuji od 5:30 do 15:30. Třetí týden jsem v práci na všechno sám a že toho je! Spát chodím v sedum max osum. Utahaný. Utavený. Beznadějný.

Ale když jsi za mnou milá přišla včera do skládečku tak... Týden Ti není dobře a týden jsi nejedla. Ty! Ten žrout... Přišla jsi a řekla:

Pomalu umírám.

A byla jsi až mrtvolně bledá! Ten Tvůj křídově bílý obličej budu mít před očima už navždy. Takovou jsem Tě ještě nikdy neviděl!!! Proto si to píšu. Stála jsi přede mnou v rozevláté košili a pokračovala:

Vůbec nechápu jak ještě můžu stát rovně.

A já: Neboj! Chytil bych Tě! (A to jako vážně jako doopravdy)

Jo. Určitě. Vždyť...