báseň bez tanečních rukavic
Měsíc rozdává bledou úplňku a někde houká sýc
proběhne myš
proběhne myš
jedna z nich bez tanečních rukavic
mlha rozpouštěla les stmívalo se
měsícem do polehlých těl
a pak jsem je uviděla
zvedali se u potoka
s vyrvaným okamžikem bdění
blíž a blíž k obličeji začalo mžít
bílou
umírají sovy proti zdi větru
strach není skrýš pro život
/jednou tě zabije, víš to/
dala si na záda batoh a pušku
slezla po žebříku do tmy
kostel odbíjel pořád dokola
dvanáctého apoštola a
se stromu slétl stříbrný stín
volaný není dostupný
není dostupný
není
Komentáře
pro Alegna Tahle ještě nebyla nikde. Ale o myších píšu často a mám v jednom textu prošla laň, prošla laň...tuším. Ono to pak splývá dohromady, že. Děkuju moc za čtení , ráda tě vidím., že žijem... :o) |
pro Marcela Taky jsi sova? Já už teď nedobrovolně i skřivan, Chad vstává brzy. před chvilkou zvracel, tak nevím...byla bouřka, stihli jsme dojít domů, ale byli hotoví všichni tři z toho vedra. Tak zatím... :o) |
Lído, buď je tu někde v nějaké verzi, na kterou jsem zapomněla a nebo někde psala komentář jako odezvu k básni. Já si to považuju, že si pamatuješ. moc :o) Už víš... |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alegna (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Z Zeanddrich E. (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
pro Law Tenkrát jsem měla poprvé strach a měla pocit, že chci jít domů. , Hned. Zvedala se u potoka, viděla jsem, jak roste a pak šla směrem ke mně. Měla neodbytný pocit, že jsou tam mrtví, nevím proč. Pak si uvědomila, že jsem poprvé a asi naposledy viděla, jak se rodí mlha. Děkuju za pocit. :o) |
A Alegna (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Jo - sova , ale dnes jsem vstala jako skřivánek :-) a šli jsme na houby, pak nás vyhnal déšť, ale smaženice byla ;-) |
pro Zeanddrich E.
No jo, moje milovaná čezeta, bez té ani ránu... :o) Kdysi jsem střelila na divočáka a on nikde.
To mi bylo divné, málokdy minu. Sbalila pušku, seslezla, odjistila a šla. Nic. Popošla ven z lesa a on tam stál na kraji a koukal na mě. Já na něj... a tak děkuji. :o)