do řeči zatéká zpod slov
zase chčije
Mravenci roznáší po kmeni kapky deště
kmen už dávno napůl umřel
nabírám do dlaní barvu ještěrek zelené třešně
ještě ráj
slepýše
ráno kosili kosili košilky nebeským rukávům a
jeden zbyl
---
hladím rukou řeku
když vstoupím po tůni
umyje mi tělo
přes kameny nebělený len tam chodí pít jeleni
mlha je kouř
řekla
objeví se a zmizí bůh ví kam
ta řeka svléká po mlze
hoří po kouři
když vstoupíš po vlně
nesmírně jemně zatočí hrdlem
ustřihne kousek země
ustřihne ze mě
pro tebe pro tebe pro tebe
kuře Saturnin
brož zkousne tmou zuby
ubere vpichem pak ožije
ráno má v očích
uřezané stopy
mizí nad obočím
vlasy hnízdo klovatina bílý mák
Komentáře
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Janino, včera to s tím lísáním přehlala, opravdu jsem byla durch a připadala si spíš jako vodník. Děkuji ti. :o) |
pro law Děkuju! Já dneska z lesa zase s bouřkou, ale promokli jsme všeci čtyří až na spodní prádlo... :o) |
Taky furt čumím do nebe. Kdysi, jak jsem byla malá a umřel mi děda Fnatišek, tak mi řekli, že je v nebí. Pořád koukala nahoru a viděla i ten kočár s koňmi, co ho vezl. To se ještě bezpečně pamatuju. Zůstalo mi to...:o) Děkuji. |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Možná ty tvoje viz Iva, já z té fotky houby vidím, že, jenom mi přišla povědomá... :o) |
A Alegna (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
To je prostě nádherný, jak se k tobě příroda důvěrně lísá... a řeč taky, ta ti jde přímo na ruku ;) Ještěrka - ještě ráj... Ťapu po špičkách a nestačím se rozhlížet. |
|
Ty pokosené košilky nebeských rukávů... prostě to nechápu, jak to děláš, vždy mě něčím roztáhneš oči dokořán... |
Ty bys to mohla vědět. Pod smrkem bylo tolik těhle peříček, Nevím proč, ale byly krásný :-)Jsme si pak s Edou hráli...ale je to z loňska.
Lído děkuju. moc