nehojím se
Krásní lidé se rodí z motýlích kukel v zapomenutých krajích
pijou zelnou šťávu
pak umírají
do lesních cest bez souřadnic mapy
nutíš lhát
v té tmě jsi měl místo nohou postele drápy
z očí se ti dral divoký nálet
let jestřába za kořistí
a když jsem se probudila
z nosu mi tekla krev
stín co mě trápí má drápy a z očí se mu dere nálet
v levém se pase jelen ve druhém pohyb šelem
nehojím se
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
A Alegna (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Pro Law Je to svým způsobem strach z něčeho, o čem vím, že tam je. Pro Aegna Moc si toho považuju, ty stíny tam jsou. Tahle malá je kousek hodně starého textu, který mám ráda a k tomu současný pocit. No, myslím si, že teď už snad víc frčí poezie psaná autorem spolu s umělou inteligencí, na Libres dneska nestačila koukat, jak to tam šumí... :o) pro Janina Něco se stalo a já nevím. Pošlu odkaz - fotku těch třech laní, co mi vždycky připadaly jako sudičky nad kolébkou a ony teď mají s sebou malé, jenom jedno, je to zvláštní. :o) pro Marcela Nejde. :o) |
Víš, z některých "nemocí" se nelze uzdravit, i když se snažíš léčit. Jsi prorostlá lesem, občas mech, někdy šlahouny ostružin. Já už musím jen po vyšlapaných cestičkách. Nějak mi furt nechtějí narůst křídla ;-) |
Před měsícem