Na ticho mrtvých

vítr lesem listí třese

snáší se jeseň

a když sáhla stetoskopem do dutiny ticha

slyšela jak dýcháš

mělce horce hořce

ta spálenina pálila na pokožce pokaždé jinak

přítomnost

oblázek se odráží od hladiny

změnil se v živou žabku má milá Amélie

duben už minul květen

ropuchy nakladly vajíčka kolem krku mělčiny jako otčenáš

a voda je vznášela

nahoru a dolů

utopili jsme se spolu

---

---

---

posíláš mi reels

lížeš zmrzlinu

na chvilku jsme dítě

jeden jako druhý

pod bradou stuhy vlků a Karkulek

chodíme a třepeme semena šišek z různých výšek

oči zakoření pohledem

---

slepička po mámě

je žlutá je okrová je zlatá

když stiskneš je svatá

mezi dvěma půlkami žen

a láskou co si neholí stehna

s láskou co je prachsprostá běhna

piješ mariáš

---

nalož ořechy v mléčné zralosti

přidej devět přísných bylin

maso od kosti

včelí med

protřepej nech uležet

ráno pusť živé na svobodu

---

říkáš že bys mě ještě zdvih

přitiskl zády k osení

dýl pro sprostá slova a chceš opakovat i to co ti nikdo nikdy nedal

ta touha je dál než dnešní déšť

odráží se podrážkami od lampy na pěšině

tu skrýš nikdy nenajdeš