Dneska má Jindra narozeniny, no. Ten rejsek mě rozplakal, byl to takový prcek, jako miminko, jestli ho takhle někdo taky vidíte. Strašně moc bych chtěla vědět, co se mu stalo, ležel na lesní cestě, Zrovna tam mají kaliště divočáci, ale ti by ho vzali. Moje Frýda taky. Včera ulovila jakéhosi potkana, z mordy jí koukal ocásek, ale zdrhla mi a stačila ho do sebe vsoukat...Napsala oba pocity dohromady, tak, jak přišly. Vždycky, když se mi narodilo dítě, tak někdo umřel. Babička, babička a u třetího uže jsem věděla, že je zle...je to život. Ráno si sedla k notebooku a napsala pocit. Teď dodělala dort. Mildi upekl korpusy a já zbytek. Ty kupované stojí za hovno, s odpuštěním. Ten pro vnučku mě stál majlant a chuť byla hodně rozpačitá. Spíš, že ne... Udělají figurky, potáhnou to tím hnusem a dort najednou stojí tolik, co kolo. Už jsem vyléčená. Lído, máš pravdu, upsala se, ti první dva jsou v únoru. Opravím. Mám asi zase problém s nakaženým klíšťákem a nohu jak semafor na červenou... A Lili, mám tě ráda, ale skvosty vypadají jinak.

Poezie, která povznáší.

Dokud někdo myslí takhle krásně i na malého rejska, není svět úplně ztracenej.