Lili, zkus se podívat na Liter a tu Duhovou Rybičku. Tam ta poezie je a snad doplave i tady, bylo by to fajn. :o) A děkuju!  

Lili, mi už se mi moc nechce psát, chodím ten svůj les a fotímjenom pocity. Dneska vyvrácený strom, co kvete a rejska. Dala ho pod čtyřlístky. Frýdya nestíhá. Její maminka, Agina, měla vadu srdce. Kdysi, když ji nemohl najít, tak jsem se na něj zlobila. Vždycky zatínám pěsti. Ale teď už to chápu. Divoženka. Je na sebe přísná, Vždycky byla i když měla bolesti, stříkala z ní po porodu krev na stěnu a měla umírat. V roce 2013 jsem podepsala revers z blázince. Můj lékař mi řekl, že to slovo nemám říkat, že je to nemoc duše. Má mě rád. Ale Frýdu jsem dostala v létě 2014 s tím, že má kýlu, ať ji nechám odoperovat, že k sobě přilneme. Byl tenkrát opilý. Sehnul se a podal mi ji. Jeho dcera mi řekla, ta má kýlu, je o dvaapůl tisíce levnější. Když zjistil, že mi podal svého druhého nejlepšího psa, tak chtěl měnit. Smála jsem se mu. Je to moje druhé já. A tak půjdeme na vyšetření.  Nikdy ji nepustím. Jsem to já.

Lili, to nevím, ale jsem ráda, že tě zase vidím.

Janino, taky mi bylo smutno. Ale nakladou znovu a jinde a vyvedou mladé, je to koloběh.

Pozoruju každý rok čápy, mají hnízdo na komíně a my na kopci, takže vidím. A jednou přišel sníh a mrazy. Pak kolem komína kroužili čápi, nevím, kde se tam všichni najednou vzali. Měla jsem až husinu. Došlo mi, že ti malí jim umřeli. Nevyvedli ten rok nikoho. Byl to vlastně pohřební obřad. A toto jsem zažila i u krav. Odpoledne jsem chodila pomáhat a shánět z pastvy na dojení, to jsem měla nejraději. Šla automaticky na pastvinu a tam nikdo. Tak popošla do kravína. Stály tam v kruhu. Protlačila jsem se. Leželo tam mrtvě narozené telátko. Oni ví víc, než si myslíme. Jsou chytré. Všechna zvířata. Už jsem o tom kdysi psala. Lidem chybí instinkt. Jednou na to dojedeme. Bylo tsunami, lidé šli jako tupé stádo do moře, které nebylo a zvířata utíkala nahoru, protože věděla. Pořád si o nich načítám, je to tak na sto životů... :o) Ráda tě zase jednou vidím. Jdu se psy ven, už se těší, ví, že je naše hodina. Jak vezmu do ruky obojky, tak nastane chaos., kdo dřív. :o)

Všem moc děkuju za slova. Kukačky načítám dlouho, protože každé ráno, skoro, počítám, kolik roků budu žít..zajímá mě všechno okolo nich, takže i ptáci, na kterých parazitujou. Už tak trošku vím, kde koho v lese hnízdí a kde koho najdu. Sršány naposledy podle odběru stavebního mateiálu ze ztrouchnivělého kmenu. Vím o včelách a o vosičkách. A včera mě překvapilo množství vyházených vajíček z hnízda, respektive z dutiny stromu, uvnitř už zárodky.  Rodiče asi vyházeli všechna i s tím mimetickým, kukaččím. Tolik jsem jich ještě nikdy neviděla. Někdy bývají i vyházená holátka.

Bene, mravenci v nich byli taky, jsou to takoví pilní uklízeči, viď. Law, tak jasně, jde to aplikovat i na lidi, že... :o) Alegno, poslední dobou jsem hodně unavená, ale les dobíjí dobité tělo, doslova. Fotila jsem.

Rhodesie, děkuju moc.  :o)

Přiznám se že jsem musel název vygůglovat. Vím a znám hodně věcí ale vždy a znova se najde něco co mě zaskočí. No ale však nadarmo se neříká že se člověk učí celý život že?

Úly divokých včel jsem nikdy neviděl. Z dětství si pamatuju jenom obrovská mraveniště lesních mravenců v háji za Charvatskou. Rostou tam nádherné borovice a jejich smůla mi moc voní! ;)

Na těchto vejcích jsem si vážně skvěle "pochutnal"...

Z téhle je mi úzko a smutno.