Kočkodane, děkuju. upřímně :o)

pro daddy

Spíš ubylo, že. Napsala večer z jedné vody a jsem někdy zbytečně užvaněná, Ještě by to chtělo probrat. :o) A nebo vymazat. Někdy jsem rychlejší, než já.  :o)

Radovaně, obdivuji tvou odvahu. :o) A děkuju.

Elisee, jestli najdeš, tak řekni. Já mám výhodu, měla fotografickou paměť, tak jenom sáhnu po knize a vím, kde text nalistovat. :o)

Jak se to vezme. Naposledy mě nahoru naháněl ostře se tvářící soused, že naposledy viděl svoje kotě v průhledu stodoly. Pak už ne. A že si nainstaloval kameru a na té byla kuna. Kuny tam už celé roky, co tam jsme, pravidelně vyvádí mladé. A že ji odchytí. To se mi moc nelíbilo. Nahoře tehdy nic. Teď ano. Má tam mladé. Poznám to podle toho množství výkalů a leži tam zbytky myší s ocásky, ptáků, vypitá vajíčka a přibyl ten obratel. Ona si dokonce značkuje i místo, kde sedávám. Beru si nahoru kafe, je odtama krásný výhled na krajinu, asi tak. A tak děkuji..

Já mám ten obratel doma, kdyby něco, jenom mu chybí jeden trn... :o)

Jak dozrajou třešně, tak korále. Ale ony i zralé bezinky a pak je podlaha až černá... :o)

Děkuji! všem

Poslední dobou tady mám divný pocit. Takový, jako když musel odejít Haijin. Měla jsem ho moc ráda. moc A teď se tady cítím úplně stejně.

Lili, všeci pijeme z jedné kaluže. Někteří o tom neví...děkuju ti za čtení.

daddy, bylo

Někdy mám pocit, že se mi život směje, Zvednu vleže nohu a stehno vlaje. Směju se mu, to máš za to, jsem někdy pomstychtivá. Sama k sobě. Ale už zase chodím, dlouho, každý den kolem osmi kilometrů a užívám si to. Chad už kilo zhubnul, můžu majitelce konečně nafotit jeho pas...jo, je to láska.

pro Janina

Já taky. Nevím, která má mladé, protože tu už bydlíme třicet pět let, ale hlavně, že jsou... :o)

Já taky. Mám nejraději půdy. A alergii na seno, potraviny a tak...po mámě. Zdědili i kluci, Milda kdysi málem umřel po píchnutí včely, ještě že mu máma dala svůj Dithiaden. Měl hlavu jako meloun a Jip. Člověk nikdy neví. Kdysi dojela k našim. Zabydlovali  se tenkrát v malé chalupě po dvou Němkách v Radkově. Podlahy hlína, voda byla pumpa, zděný suchý záchod venku. No a jak vylezla na tu půdu, tak mi na nohy naskákaly blechy. Z těch koček, co tam zůstaly.  Ale mám nade dveřmi obrázek Ježíše, prožraný červotočem.

Phil, píšu sem počtvrté, že se báseň povedla... vypitá vejce a zbytky kuní kořisti znám velmi dobře... a trus ve formě pecek...

odvahu? v čem?

Má to všechno.

se mi vybavilo, že jsem kdesi četla něco takovýho - a smutek, zmetek jeden, říká chlácholivě: já s tebou zůstanu -  takže vím, že se smutkem se běžně tyká

tak, a teď mě bude trápit, kde jsem to četla ...

Phil, já jsem za celou dobu z Písmáku vypadla na delší čas dvakrát... podruhé na víc než dva roky. Už jsem se úplně odstřihla. Potom, ani nevím proč, jsem začala zase chodit a četla, komentovala... Zjistila jsem, že to není závislost, ale koníček, který mi dělá radost... Odcházet teď už nemusíme ;) jen si zamávat. Pořád nějak nevěřím, že bude nový web.

Znám osobně kunu ;) bydlí ve dřevníku. To zas bude hovínek všude. Stejně ji mám ráda

Jeden čas nám lítaly po ulici, řvaly jako malý děcka, když se setmělo. To tu ještě nestálo tolik aut...bylo to hrozný, ne nebyly to kočky, byly to kuny. Pak zmizely. Asi si našli lepší místo. Nikdo tu už ani ty slepice na dvorku nemá.. smutno mi po nich není, ale po tom čase, kdy tu byly, jo.