pro Al Jal Úd

děkuji

Děkuju moc každému, kdo nechal stopu. Já hledám jeden starší text k fotce a nemůžu najít. Jsem kradač svých myšlenek, potažmo básní, protože je pořád všude mažu. Někdy jsu na sebe naštvaná. Chci někomu něco podat a vzpomínka je pryč. Vlastně teď vytahuju starší texty, protože hledám ten jeden a tak vzpomínám, kdy a kde je napsala. Tenhle u brodu, tam se po povodni skoro nejde dostat. Byla jednou pěšky, přebrodila řeku. Změnila se, má teď dvě koryta, přehradu ze stromů, větví a všeho...

pro hototo

Ano, je to krásné. moc A děkuji za povídání, ráda si takhle čtu...

pro hototo

Tenhle  jsem doteď neznala. Asi nikdy nenačtu všechno, co bych chtěla. Ale každý den chodím se psy les. Těší se. Vždycky hlídají, poznají kalhoty, ve kterých s nimi chodím a když si je oblékám, tak už se radujou. A já s nimi i když už bývám hodně unavená. Dneska jsem je vzala k říčce... Děkuji.

Tato procházka podél řeky mne uchvátila...

Souhlasím se vším, co už tu zaznělo.

Tohle je mi neuvěřitelně blízké.

A déšť taky mění barvu kamenů... možná víc než slunce. Voda kameny "probouzí", zdá se mi.

Díky!

Musel jsem si najít ten verš od Bašóa:

"i ryby mají oči plné slz"

Nějak mě k tomu tvoje řeka dovedla...

Celé v Límanově překladu je to krásné:

Jaro už odchází

ptáci pláčou

i ryby mají oči plné slz

Zvířata ví všechno. Rezavý kocour je nejdřív naštvaný, když se oblékáme do běhacího a musí jít taky ven. Ale pak nás vyprovází, a běží s námi až na kraj vesnice. Pak se otočí a čeká na svém oblíbeném místě kousek od branky, než se vrátíme.