Žil byl jednou jeden týpek, jmenoval se Pavel.
Byl to takový nanicovatý chlapík, kdes ho ráno postavil, tam jsi ho večer našel.

Jenže: jednoho dne Pavlovi někdo něco našuškal:
A to "něco" bylo pro Pavla tolik stěžejní, důležité a zajímavé, že si změnil jméno na "Pavlošuška", což byla zkratka z "Pavel, kterému někdo něco našuškal."
Pavlošuška nelenil a jal se šuškat jiným lidem to, co mu někdo našuškal, pak tito lidé šuškali dalším a dalším.

Za 25 let již Pavlošuška odpočíval ve své vile - a nastojte: blížila se k němu skupina šuškařů, šuškátů a šuškátorů, kteří si řekli:
"Vida, tady zřejmě žije někdo, komu to ještě nikdo nenašuškal!"

Ovšem když otevřeli dveře vily, Pavlošuška už byl, sytý dnů, mrtev, takže nemohl při šuškání šuškátorů zvolat:
"Ale tohle přece vůbec, ale vůbec není to, co mi tehdy někdo našuškal!"