Písmáci bývali laičtí znalci Bible a lidoví literáti působící především v 18. a 19. století. K nim se svým názvem hlásí literární web založený roku 1997 Oldřichem Neubergerem. Tento dávný projekt jednoho nadaného studenta po téměř třech desítkách let končí.

Začátkem letošního roku se na úvodní stránce nejstaršího českého amatérského literárního webu objevilo lakonické sdělení, že Písmák „uvadá“ a je třeba ho „uspat“, což znamená, že k 30. červnu 2025 bude ukončena možnost publikovat nová díla. Dalších 12 měsíců bude možné stahovat z webu data. Již nyní se nemohou registrovat noví autoři.

Autorem nijak nepodepsaného sdělení byl přes počáteční pochybnosti mnohých „písmáků“ vskutku zakladatel stránek Oldřich Neuberger vystupující zde pod přezdívkou Olda. Nejednalo se tedy o nejnovější žertík zdejšího posměváčka Pusíka, jenž míval ve zvyku zakládat stále nové uživatelské profily pod nejrozmanitějšími pseudonymy a slovně útočit na ostatní literáty.

Olda však přišel s myšlenkou zániku Písmáka již na začátku roku 2023, kdy se ještě nechal přesvědčit a vypracoval novou verzi stránek. Tento „nový Písmák“ postrádal mnoho tradičních funkcí, odlišoval se svým vzhledem a někteří uživatelé s ním nebyli spokojeni.

Oldřich Neuberger založil Písmáka jako studentský projekt již v roce 1997, tehdy stránky navštěvovalo několik desítek uživatelů měsíčně. Sám k tomu řekl v rozhovoru s Lukášem Rozmajzlem: „Někdy v sedmnácti letech jsem si taky myslel, že umím psát. Brzy jsem si uvědomil, že místo toho dokážu vytvořit a zajistit prostor pro ostatní, kteří psát opravdu umí.“ (dostupné online: Praotec českých seznamek – Dotyk.cz ).

Projekt se rychle ujal, v roce 2011 se denně na Písmák přihlásilo v průměru 2800 autorů (viz O webu ). Tehdy byly stránky zřejmě na vrcholu popularity i umělecké úrovně, alespoň mnozí členové zdejší komunity na tu dobu vzpomínají jako na zlatou éru.

Patřím k mladší generaci a na Písmák jsem se registroval až v roce 2010, abych zde intenzivněji působil až od závěru roku 2017 a posléze se stal i členem redakce prózy. Stěží tedy mohu říci něco podstatného o dobách největšího rozkvětu Písmáka.

Jak ale sděluje sám Olda ve výše zmíněném rozhovoru, Písmák je především komunita lidí, které spojuje kladný vztah k literatuře. Písmáčtí tvůrci za ta dlouhá léta napsali mnoho kvalitních děl, rozhořelo se zde dost divokých polemik a vznikly nové přátelské vztahy.

Postupem času se však začaly objevovat různé jiné nesrovnatelně větší a vlivnější sociální sítě či publikační platformy, jimž nemohl Písmák konkurovat.

Snad proto se zdá být věkový průměr písmáckých autorů poměrně vysoký. Když Olda navrhoval „nového Písmáka“, dělal to i se snahou, aby přilákal více mladých lidí, to se zjevně nepovedlo. V almanachu vydaném na konci loňského roku jsem byl ve svých 36 letech možná nejmladším autorem.

S Písmákem jsou však stále spojeni i skutečně úspěšní autoři jako např. romanopisec Miroslav Hlaučo, jenž na Písmáku působí pod přezdívkou Incognit a jehož kniha „Letnice“ byla před nedávnem oceněna Magnesií literou.

Jádro zdejší komunity se nechce Písmáka jen tak lehce vzdát a přijalo nabídku uživatele karel.kalecky, jenž přislíbil se začátkem července 2025 zprovoznit nové stránky pod názvem Písmákové.cz.