Když jsem byl malý, posadili mě do vlaku – asi to byl rychlík. Teď krajina za oknem ubíhá jak večerníček. Včera mi bylo šest, dnes šestatřicet, zítřek nechci domýšlet.

Příště asi přepnu program: pustím si pořad na celý život. Bude to film o básníkovi. Takový ten snímek, kde někdo někam dlouho jde, aby nalezl symbol krásy, životní moudrost, sám sebe, cokoliv. Jméno filmu budiž „Mág“ anebo „Nula“. Dálkový ovladač zahodím, abych přestal ztrácet život nekonečným přepínáním nudných programů.

Sotva spatřím na televizní obrazovce básníka jako mága pot z klenutého čela otírat, už budeme spolu sedět a v hospodě rozmlouvat. V zájezdním hostinci „U dvou bláznů“ se do noci budeme sny o budoucím životě obírat.