Římská církev má

sorbonnské doktory,

ale moje pravda není

trojhlavé sani po chuti.

Když mě přivazují,

stojím opodál.

Abych odvolal,

zapalují hranici.

Naoko řvu jako český lev,

andělský part nezpívám.

Nasadili mi čertovskou čepici,

avšak duše unikne navždycky.

Když hranice vzplane,

jsem již na odchodu

mimo posměvačný dav

dusící se kletbami.

Někteří z diváků již odcházejí

a já jdu jejich středem sám,

jako bílý obláček vystoupám:

najdu nebeskou vlast.