Občas zahlédneme Otce
Duben 2025
Do Zdi nářků
vložím lístek
jako minci
do automatu,
abych už nikdy
slzy neronil,
špinavýma prackama
o almužnu neprosil.
Křičím s děvkami,
že nechci
telefonovat Bohu
na druhém konci špagátu.
I básník
vykastrovaný
a s prázdným kastrolem
místo makovice
s nadšením blouznivce
utíká do hor
a počítá dny adventu:
nový Ježíš bude jako každý chlap,
když mu uřízneš koule,
uřízne si ostudu.
Žijeme si ve svých bolístkách
a jen občas
zahlédneme Otce.
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
l lawenderr_ (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
J Josephina (pismak.cz)
Před měsícem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
J Josephina (pismak.cz)
Před 2 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Když jdu se psy z lesa domů, tak na lesní cestě, kde je po povodni úsek vysypaný kameny, vždycky sedí zajíc. Podle mne je to zaječice. Slyší z dálky ty psy. Má tam někde malé, myslím si to. A tak sedí tak dlouho, až ji zmerčí a rozeženou se. Uteče jim, že. Ti moji blbci šílí na opačné straně a ona přeskočí zpátky, viděla ji. Tahle báseń se mi nelíbí, ale zajíce mám ráda... |
Před měsícem