Ideální já

Před rokem

Miniatury prozaické

Psychologické

7. července 2024

Přestal jsem se dívat na porno, místo toho tajně doufám, že tě někde potkám.

Tak tě hledám cestou do Kauflandu, jako bych na tebe mohl narazit na dalším rohu, jako by sis se mnou hrálo na schovávanou. Když sejdu dolů na Podskalí, vidím tě ve stínu každého stromu i v temném křoví. Když jdu po lávce přes Otavu, strachuji se o tebe, abys snad neutonulo dole v zlatonosné řece. Když procházím hrad, vidím tě v každém okně. Jakmile vstoupím do knihovny, hledám tě na stránkách objemných svazků i v očích krásné knihovnice.

Ty ses už ale vzdálilo přes všechny ty mosty, které jsme spolu stavěli už od puberty. Vždycky jenom v duchu jsem přecházel přes lávku postavenou z lásky k lidem. Cestou jsem si opakoval, abych si dodal kuráže, že lidé člověka neoškubou, nemá totiž žádné peří ani prachy.

Šel jsem do sebe, sestupoval až na dno své duše jako po schůdcích do sklepa a potkával jsem tam samé zrůdy. Ve stínu uviděl jsem i svého otce, Bohem nepolíbeného bohéma, který mě zval k sobě do temnoty na víno s příchutí octa.

Už patnáct let se jen hrabu sám v sobě, ale ty zatím překonáváš štíty hor, které nelze překlenout. Nakonec praskneš někde v hloubkách kosmu, tvé atomy se rozptýlí po nejzazších galaxiích a já budu mít konečně pokoj od svého ideálního já.

Komentáře

0
K K3 Před rokem Už to čtu poněkolikáté a čím dál víc si uvědomuju sílu a vytříbenost toho krátkého textu.
Zajíc Březňák Před rokem Janino, ta písnička Michala Tučného je krásná, tu druhou znám taky. :) Děkuju všem za jejich návštěvy.
Z Zeanddrich E. (pismak.cz) Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Zajíc Březňák Před 10 měsíci Zeanddrichu, nezlob se na mě, veliký smysl bytí je abstraktní žvást. Jinak děkuju za přečtení.
Zajíc Březňák Před 10 měsíci Děkuji ti, Stargazere, za zajímavé a podnětné postřehy i za poměrně obsáhlejší komentář.
K Kačka T. (pismak.cz) Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Zajíc Březňák Před rokem Aha, děkuji za vysvětlení, Umbratico.
s saccard007 (pismak.cz) Před 11 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Zajíc Březňák Před 10 měsíci Kvaji, Hraběte mám moc rád, ale tady žádná (vědomá) inspirace není. Děkuji za návštěvu, která potěšila.
Zajíc Březňák Před rokem Umbratico, K3, děkuji, a kdože je to ten satori, snad nějaký buddhistický či taoistický pojem? O "ideálním já" psal třeba Carl Rogers, Freud měl tu terminologii opravdu odlišnou.
Z Zeanddrich E. (pismak.cz) Před 10 měsíci (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
d dadadik (pismak.cz) Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
U Umbratica (pismak.cz) Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
U Umbratica (pismak.cz) Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.)
Benetka Před rokem Už tisíce let se hrabu sám v sobě
kvaj Před 10 měsíci Cítím v tom velkou inspiravi Václavem Hrabětem.
kvaj Před 10 měsíci "...hledám tě cestou...", "...jako bych na tebe mohl narazit na dalším rohu...", "...strachuji se o tebe, abys snad..." To jsou podle mého typicky Hrabětovy formulace, našel bych jich víc. Netvrdím však, že je to vědomé.
kvaj Před 10 měsíci Oprava - inspiraci.
S Stargazer Před 10 měsíci Jo a v úvodu mě správně navnadilo, že vyvstává otázka, co bude to TO, které hledáš. A že bude odhaleno pointou v závěru. Záhy jsem si však uvědomil, že je to prozrazeno už v názvu. Proto by jinak zvolený název možná textu prospěl, a to tajemství mu ponechal až do konce… To jen takový postřeh.
S Stargazer Před 10 měsíci Mám rád přesně takovou lyrickou, úvahovou prózu. Ty psychologické obrazy a střípky ze života jsou hezky zvolené. Bylo by zajímavé bavit se o tom, proč právě ony a jak jsou zamýšleny. Ovšem to je úkol literatury, nechat bílá místa k obrazotvornosti. A to se Ti podařilo, tohle je literatura. Tato pasáž je naprosto skvělá: „Šel jsem do sebe, sestupoval až na dno své duše jako po schůdcích do sklepa a potkával jsem tam samé zrůdy. Ve stínu uviděl jsem i svého otce, Bohem nepolíbeného bohéma, který mě zval k sobě do temnoty na víno s příchutí octa.“ Chybí mi délka. Textu je škoda jen na prozaickou miniaturu. Pokračovat v podobném rytmu by určitě nebylo na škodu. Fráze „hory, které nelze překlenout“ je bohužel tak zprofanovaná tou níže zmíněnou písní, že bych ji v povídce raději obměnil… TIP.
petr.ix Před rokem pěkná pointka :)
8hanka Před 10 měsíci paráda...dostalo ma to...
Janina6 Před rokem Díky za připomenutí písničky Michala Tučného (ty štíty hor, co nejdou překlenout...) Já ti na oplátku připomenu písničku z jedné pohádky: Upeč třeba chleba, postav třeba zeď. Dělání, dělání je lék.