Jen tak pro radost
Psal jsem holkám
„...a se znamením na těle, jaké kdys nosívali vězni, za láskou půjde, neboť bez ní je život troškou popele.“ (J. Seifert)
Psal jsem holkám
a pomyslně šeptal do oušek:
„touha není sprosté slovo.“
Kdo ví, třeba je to pravda.
Chodil jsem tak dlouho kolem
až horká kaše vychladla
a její teplo mě již nebude hřát.
Železo už není žhavé,
zbylo jen znamení na těle,
trocha popele.
Komentáře
U Umbratica (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
s sarakura (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Líbí se mi moc i s tou úvodní básní. Ale z vlastního popele se rodí Fénix...někdy. |
Kam chodíte na ty nápady? V druhé sloce je to tak pěkně vyjádřeno.. v básních o lásce hřeje kde co, ale o kaši jsem to ještě neslyšel. |
Děkuju všem za krásné komentáře a zároveň se omlouvám za pozdní reakci.
Norsko, neodolám a ocituji klasika (Egona Bondyho): "s něžnou opatrností prdím/ abych se neposral..."