Té, která se nevrací
Zapomněl jsem psát dobré verše.
Svět je zamračený Jakub Krčín.
Zbytečně žehrám před palácem
a ležím v parku na lavičce.
Marně piju z krabice,
víno rozněcuje touhu.
Rozhlížím se uvnitř sebe,
spaluje mě jenom chtíč.
Občas zahlédnu poezii
ve stínu jejích ňader.
Volám ji každou noc
a ona se nevrací.
Čas se svlékl, čekám venku
na zbytky od večeří.
Večer zašel do hampejzu,
pasáci už dávno spí.
Philogyny, děkuji za návštěvu. Napsal jsem to tak, jak to cítím.
Děkuji všem za čtení.