Odpustila si nám, kým si žila
každý deň lyžičku medu do čaju
čo som predtým neznášala
krížovky lúštim drobučkým písmom zrazu
ako ty mami
chalanom nie v nedeľu
väčšinou v piatok varím pečiem niečo dobré
sme si blízki
hrávajú sa s dievčatkami
je mi ľúto že sme ťa nemohli držať za ruku
pri odchádzaní
Komentáře
K Kočkodan (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Turka stále nepijem, nechutí mi. Iba ricoré s mliekom. Keby bolo čo, hodila by som si z balkóna, ale len raz. Bývam na 1. pschodí, spodná suseda by ma hnala. Pozdavujem, Ľoboš! |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před rokem (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
Najednou ty obyčejné věci nabývají na významu. PS Taky jsem to nestihl, držet mamku za ruku při odcházení. |
Gábinko, právě před chvíli jsem na jiném, neliterárním, ale tvořivém serveru psal něco v tom smylu, že někdy je třeba poděkovat (mám na mysli tobě) za posílení, povzbuzení vlastního (mého) pocitu, vědomí, že někde, jakkoliv daleko, žije citlivá, vřelá duše, jakkoliv mnohdy ona křehkost prohrává s hrubostí a zlobou. |
V apríli bude 8 rokov, čo odišla tá moja...doteraz ma bolí, že som vtedy nemohla byť pri nej. Vraj odišla v spánku...ktovie... |
Je to tak, Peťo.