Prvá bitka
Malá bola divoká, bolo nás v ten deň u nás plno, odmietala pred odchodom upratať hračky. Chystala som v kuchyni jedlo a nákup pre mamu, neviem presne, ako sa situácia vyhrotila. Počula som len pleskot a Monkin úžas: „Ty dostávaš po holej?“ Vzápätí Hanin usedavý plač.
„Stále som ti len sľuboval, raz si sa musela presvedčiť, že to myslím vážne,“ prehovoril otec.
Veľmi ma to pobúrilo, ale nezasahovala som, pochopiteľne. Monka sa postavila na stranu tatina: „Vidíš, Hanka, takto to dopadne, keď neposlúchaš.“ V tejto situácii nemohla reagovať inak, navyše s ním naozaj súhlasila.
Predýchala som a využila moment, keď prišiel do kuchyne.
„Bola som na teba pyšná, ako si viedol Haňu. Trpezlivo, bez náhlenia, vždy si ju nenásilným spôsobom doviedol k tomu, aby hračky upratala, alebo ti pomohla. Toto bolo tvoje zlyhanie, nie jej. Nepáči sa mi to. Hnevám sa na teba. Vieš, že som tolerantná, do výchovy vám nezasahujem, ale toto nie.
„Čo som mal urobiť?“
„Mal si sa s ňou rozprávať.“
„Skúšal som, nepomáhalo.“
„Toto je výchova? Ponížil si ju pred všetkými, aj pred babkou Zuzkou. Ona je príliš rozumná. Tento plač nie je o bolesti, počúvaj ju.“
„Monika s Ivanou, doteraz spomínajú, že by radšej dostali po papuli, ako počúvať tvoje nekonečné dohováranie a vysvetľovanie.“
Otočia to na srandu.
„Hanka, prestaň plakať, lebo príde babina a bude ti dohovárať,“ žartuje Mišo.
„A povie ti, ako si ju sklamala,“ pridáva sa Monka.
Keď sa malá upokojí, Monka si k nej čupne: „Plakala si, lebo ťa to bolelo, alebo si sa zľakla?“
„Žjakja šom ša.“
„No vidíš, obráti sa Monka na mňa. Bola to len symbolická bitka.“
„Počula som, ako to plieskalo,“ trvám na svojom. A keby aj, som proti fyzickému násiliu.
Komentáře
(Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
áno, bixley, moja dcéra to popisuje ako citové vydieranie, trpela tým, keď som jej povedala, že ma sklamala, druhá zasa ako dospelá uznala, že toto malo väčší efekt...radšej by dostala vtedy facku, z tej by sa otriasla, ale nebránila by jej v tom, aby znova nedodržala slovo, neprišla domov neskoro a pod. kamamura - veľký tip odo mňa fmrc - vďaka |
annnie, ja som nekričla, neporovnávala s inými deťmi, iba vysvetľovala, dohovárala...sklamala si ma, som používala v nádeji, že si to zapamätajú, poučia sa, že takto nie...že som tým ubližovala psychicky, som si vtedy neuvedomovala...učíme sa, nerobila som chyby mojej mamy, robila som iné, moje dcéry sa vyvarujú mojich chýb, ale celkom bez chýb to iste nebude |
vďaka, black! zaujímajú ma vaše názory, predpokladám, že budú viacerí, ktorí so mnou nebudú súhlasiť |
vtipálek Kočkodan...keby si nebol taký mierumilovný človek a ja bojovníčka proti fyzickým trestom, napísala by som - zato teba bili málo :) |
vzhľadom na tvoj vek, nie si v pozícii starčeka, ktorého bijú dospelé deti, s tým sa dá niečo robiť, teda ak nežartuješ, ale to by bol smajlík veselý, nie smutný |
L Lili. (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
L Lili. (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
a annnie (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
E Evženie Brambůrková (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
L Lili. (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
a annnie (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
b blacksabbath (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
K Kočkodan (pismak.cz)
Před 3 lety (Nemáme oprávnění zveřejnit znění tohoto komentáře.) |
...já dodnes lituju že jsem kdy vůbec na Adámka vztáhl ruku... No jo no - už jsem to tu dnes v komentářích jednou napsal: Po bitvě je každý generál...... :( |
Kočkodan - já jsem na svoje dítě ruku také nikdy nevztáhl, a mám třináctiletou dceru, protože jakýmkoliv použitím násilí vůči vlastnímu dítěti rodič přiznává vlastní selhání - takže by měl v první řadě namlátit sám sobě, a to tak vydatně, že by pro vzniklá zranění neměl na mlácení svého potomka vůbec pomyšlení. |
neviem ako sa mi podarilo nikdy nedostať bitku od rodičov...sestra i brat dostali viac ráz, brali to ako nespravodlivosť, naši tvrdili, že ma nemali dôvod udrieť... synov som neudrela nikdy, keď ma nahnevali, neodvážila som sa ich dotknúť, aby som v hneve neublížila a vôbec, čo sa dosiahne bitkou? Chlapci podobne ako Monka s Ivou hovorili - mala si nám radšej vlepiť ako na nás zvyšovať hlas... ten som mala fakt silný...stále si myslím, že udrieť dieťa je zlyhanie rodiča, ono je slabšie, zraniteľnejšie, má cítiť lásku a nie strach... |
Před 3 lety