a2a2aVždy, keď sa mi niečo podobné stane, som najprv nešťastná, ale nakoniec vďačná. Možno to otvára nejaké nové možnosti, neviem - keď je moja predstava už príliš skostnatelá (predstava o tom, ako majú veci vyzerať, na čo majú slúžiť a o bezvýhradnosti čohokoľvek alebo kohokoľvek:), je tu na chvíľu zmätok, nechuť, sklamanie. A mám pocit, že sú to zlomy, vďaka ktorým sa dá uchovať sviežosť a pružnosť, otvorenosť.

nežnejšia verzia d. m. je zaujímavé, to je tá d. m. ? :)

vďaka

To je smutné :-) Tip

/*

V posledních týdnech nejsem schopen číst poezii s chutí, mám v hlavě zmatek z  různých přístupů jak k samotné formě poezie, tak k jejímu poslání. Opakovaně se mi stalo, že jsem nebyl schopen dočíst do konce i texty autorů, o jejichž umění ani na okamžik nepochybuji.

Ale poslala jsi mi avízo a až dosud jsi mne vždy zaujala svými básněmi. A tato mi nesmírně přišla vhod. Protože se v ní odráží mé vlastní pocity. Navíc, ale to je u tebe běžné, napsáno jazykem, který diktovalo daleko více srdce než ego, které se opájí virtuzialitou obrazů. Zde neschází, ale jsou jen v závěsu za obsahem, který činí nenásilně naléhavým a dávájí vyznít citu.

Přece jen vypíchnu vtýtečný obraz - metaforu s nevdechováním sypkých součástí, pak mikrodialog ...to je smutné - je... a lyrické vyznění bílého jako naděje, přání.

Skoro bych myslela, že čtu d.m. v něžnější verzi. Pěkné.