Philogyny,

toto je moje podání první části Máje K.H.Máchy, přejímající oslavu přírody a lásky, ale i tragédii příběhu, který se rozvíjí v Máchově díle. Není to ucelená báseň, jen inspirace úvodní částí. První dvě sloky oslavují 1.máj, třetí již navozuje další děj, podobně jako je tomu v předloze. Je to o oslavě máje, času lásky, i o nešťastné lásce.        

Máj

Slunce ke spánku se klonilo,

v oblacích kouzel a červánků.

Byl první máj, večer snů, plánků,

kdy již o lásce vše snilo.

Hrdlička, slavík zpěvem touhy,

ve vonném háji, v květech stromů.

Voláním svým po sletech domů,

máj tak vítal jménem mnohý.

I v bolu pláč tu slyšen tichý,

kde jezera šum, v křovích stinných.

Z jakých vidin, poví, že z vinných,

pro sen lásky, ztišen hříchy.

Mi to přijde spíš jako pohřeb máje. Vždycky se pokouším pochopit a vrátit se, ale nefunguje to. Někdy je mi z toho smutno.

Litartsi, mám doma jeho intimní poezii. Mácha, Lori a Mefinstofelest. Ty možná taky, ale vnímám to všechno poněkud jinak.