Díky za komentář.

Dneska fotila kvetoucí strom. Je taky pokořen, opřený o kořeny, celý ten vývrat nad potokem, který vysychá. Je mi ho líto, je tak krásný a poslední sílu dal do těch květů. Pak odejde, tak jako lidé. Moje maminka den před smrtí seděla na posteli a luštila křížovky. Nevěřila jsem svým očím. Byla jsem tak šťastná. Teď už vím. Mám je u sebe.

Porost změn zní zajímavě. Připomíná mi moje vlasy, které se ztrácí Bůh ví kam.  :o)

Pepřem popřen byl převeliký génius