vk, dík, ráno si to pročtu.

Irčo, ale já nic neřeším, jen jsem dal téma do diskuze, protože mě to zajímá. A co když pravidla žánru nerespektuji, nikdy jsem je nerespektoval. Nemyslím strukturu, ale obsahově a způsobem psaní mi jsou nějaká pravidla ukradená. Já mám třeba ten problém, že se nevejdu do žádené soutěže. Tematicky, nebo délkou. Tak už mě ani nezajímají. Chtěl jsem znát jenom váš názor. Nevím zda je svoboda tvůrčího psani stejná jako třeba v tom malířství. Podle mě není. Musím se vejít do nějaké škatule. A myslím že každý z nás takhle nějak někdy narazil, a nebo se musel přizpůsobit. A to se mi nelíbí:). Jen si proboha nemyslete že chci něco řešit, nebo že si na něco stěžuju. Na Písmák nedám dopustit. Tohle je v diskuzi, proto jsem to sem dal. Myslel jsem si že to někoho může zajímat.

Silene, vezmu to od konce: pečlivě se svým psaním mořím, hodně škrtám, rozmýšlím každou větu:). Z tvých postřehů bych tu asi neměl být. Můj problém je nejspíš v tom, že skáču z jednoho žánru do druhého. Měním i způsob psaní. Někdy to je zdánlivě popisné, s množstvím různých odboček a dovysvětlováním, a jindy zase psané přímočaře ve zkratce. Jindy před čtenářem kličkuju, takže do poslední chvíle neví na čem je. Spoléhám trochu na něj. Mě když na někom něco zaujme, tak si ten čas udělám a přečtu si to znovu. Je to jako s filmem, nikdy si nevšimneš všeho podstatného, zamýšleného, ale na druhý na třetí pokus...

Ale když mě to tak baví.

Máš pravdu, někdy je hůř srozumitelná a nechce se tomu dát ten čas. Ale to už je každého věc.

Děkuju, Silene.

Ireno, nic se neděje. Já se z toho vždycky do rána vyspím a je mi hej. Na neúspěších sem vyrostl a jen tak mě nic nezvyklá. Ale vždycky na tom něco je a za to to stojí. Podstatné je, že mi psaní dělá radost a to je nejdůležitější.

Silene, děkuju. Krom jiného jsem si nedávno koupil nový překlad Pusté země, ale ještě jsem se do něj nepustil:).

Safián, zajímá mě to co je v té otázce. Můžeš si o tom myslet co chceš, jen proboha neříkej že si stěžuji, to jsem teda vůbec nechtěl. Asi máš pravdu, že s těmi odpověďmi to mnohdy nepasuje. Nejspíš to nedokážu vysvětli tak jak bych chtěl. A z některých odpovědí cítím, že je to jakýsi útok na redaktory nebo co. Ne tak to není. Proč bych to dělal? Sám jsem v redakci rok byl a snažím se hodnotit i teď, to nemůžeš popřít. Vážím si jich a každého kdo reaguje na mé texty. Možná to je spíš příspěvek k zamyšlení, nikoliv do diskuze. To o čem jsem se zmínil v odpovědích je zrovna tak míněno na mě.

Silen, mockrát dík. Tvůj příspěvek zítra přeložím a pročtu.

Anas: to máš samozřejmě pravdu, ale. Každé to umění má spoustu možností. Malíři i hudebníci mají absolutní svobodu, ale vem si co to trvalo než se k tomu dopracovali a kolik z nich to odneslo. Vlastně tím že si šel někdo "po svém," a další se k němu přidávali, vzniknul nový směr. Mě se zdá že to psaní je o tohle ochuzené.

Silene, za tou větou měla být dvojtečka s úsměvem (vážně, nějak jsem opomenul:), jen tak mě nic nerozhodí, beru to s nadhledem.

Vyřčená pravda může trochu bolet, ale pořád je lepší než falešné nalhávání. Jsem rád za celou tu diskuzi. Dík.

Janina6, zajímá mě váš názor. Mě se třeba zdá že v poesii je těch možností víc. V próze se mi zdá že se navzájem omezujeme nějakými pravěkými pravidly která snad ani neexistují. Není to dynamické, je to dynamické. Myslím že to je věc autora a na čtenáři je, zda to chce číst. Má to spád, nemá to spád. To je věc autora, podle mě, protože pro někoho to spád má, pro druhého ne. Je to čtivé, není to čtivé, je to živé, není to živé...

vk, souhlasím. Myslím že nejdůležitější je závěrečný obraz celého textu. Co z něho na nás dýchne a nechá v nás. Souhlasíš?

Prométhee, pravdu máte v něčem asi oba. Já tedy seriály nesleduju, ani se nedívám na filmy dle sledovanosti. Vybírám si většinou podle autorů. A stejně tak knihy.

Nebudu odpovídat každému zvlášť, nečekal jsem ani že mi tolik lidí odpoví. Všem vám moc děkuji.

Nedalo mi to a tak se vracím s jedním konkrétním případem, jak požádala třeba Gora. Je to ale jenom jeden z mnoha příkladů zdejší tvorby. Jedná se třeba o mou povídku Proměna. Když si projdete komentáře. Kolik autorů se zabývá tím jak vypadají, jak se chovají a jak jednají jednotlivé postavy. Toporně, nepřirozeně... Přesně takové jsem je ale chtěl. Je to podobenství. Nevím co bych měl ještě říct. Snad přirovnání k těm malířům: jaké má postavy třeba Picasso, Dalí, Chagall, Bacon, Munch, Matisse, Klimt, Schiele... Jsou vesměs nepřirozené. Ale jen zdánlivě. Dnes se nad tím nikdo nepozastaví. Kouzlo je v tom, že je to na tom, kdo se na ně dívá, a čím déle se na ně dívá, tím víc se rozvíjí jeho obrazotvornost. Tak nějak by to mělo fungovat u čtenáře. Každý si může pod těmi postavami představit někoho jiného, ale vždy by si měl uvědomit, že ty postavy někdo stvořil s nějakým záměrem.

Tak přesně tohle jsem myslel tím úvodním řádkem:).

Roberte, to jsi vyjádřil přesně i můj názor. Dík.

Philogyny, děkuji za názor.

Silene, přečetl jsem si tebou doporučenou esej T. S. Eliota. Je v mnoha směrech poučná. Byl to opravdu moudrý člověk. Jen bych chtěl podotknout že diskuze vedená takhle po síti bývá nevděčná. Těžko se třeba vyjadřuje dobře míněný tón, který se lehce zvrtne například v poučný. Jsem přesvědčen, že kdybychom spolu mluvili živě, že bysme se s úsměvem domluvili během několika minut. Tak dík.

Danny, zkus ty dětký bolístky přepsat teď v dospělosti "po svém, aniž by si měnil obsah a možná se budeš divit co z toho vznikne...

vk, přečetl jsem si Pár teplých slov. Dík za příspěvek.

Safián, ještě k tvé první poznámce. Z mínil si se o úspěchu. U mě je to obráceně. Čím déle se tím zabývám, tím míň mi na něm záleží. Dokonce mám obavu, že kdyby k němu došlo, alespoň jak znám sám sebe, že bych z něj ani neměl radost. Dík, jsem rád za každou reakci.

Alenakar, děkuji za velmi přínosný komentář. Tak jsem si tu diskusi představoval. To je u mě dost časté, že se některé moje postavy chovají,  anebo vypadají, neobvykle, atypicky. Dík.

Břízo, to je náhoda. Kafkovu Proměnu jsem bohužel nečetl, mám velké mezery. Shodou okolností jsem ale napsal taky Proměnu:).

vk, právě to jsem taky myslel, jestli se tak trochu nebrzdíme navzájem:).

Malířská a sochařská díla jsou vidět, netřeba k nim moc dodávat, ale když něco napíšeš je to horší. Ne každý na to je, na popularizaci sebe sama...

no, já to řeknu asi takhle: kdysi, když jsem ve svých třinácti letech začal psát povídky, tak je jeden známý novinář zkoušel udat do nějakého mládežnického časopisu, tuším ABC, VTM nebo tak. A oni mu tam řekli, že to prý vůbec nejsou povídky, ale popisy mojí duše, což čtenáře nezajímá. No: a nějakou dobu potom jsme brali v literatuře ve škole, jak právě v době surrealismu, dadaismu a tak zkoušeli literáti různé experimenty.

Já jsem si z toho egoisticky odnesl, že když se něco všelijak splácá, tak je to velký experiment, ale když já se upřímně snažím vytvořit něco, co se opravdu nějak liší (ty popisy duše) tak je to najednou úplně mimo mísu a nikdo to neocení a nepochopí.

Naučil jsem se časem psát tak, aby se to do těch forem vešlo, teď už mám vydaných pět knížek, tohle byly takové dětské bolístky, ale stejně je mi trošku líto, že to tehdy nikde nevzali.

K3, jednu jsem kdysi přepsal sem, má nula Tipů: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=32002

pro Alenakar

Já si to nemysslím. Když poptávám, tak čekám dlouho a kupuju za nekřesťanské peníze. Ty, co chci. Plastiky a obrazy miluju. To je moje slabina. Asi se to dědí. Ale i slova.

...omluva za přeťuk, nebudu mazat...

Každý může. Ten,  kdo píše. Jestli štětcem, hlínou, kamenem, sklem, železem, dřevem, tělem nebo tužkou. A pak ten, kdo ho chce číst. Kdyby nebyl ten druhý, tak ten první svým způsobem taky ne.

pro Alenakar

Malíři, které znám, píšou básně.  Obraz je vlastně taky svým způsobem báseň, vize, pocit a co já vím. Mi teď udělal radost Filip Pošivač. Poslal mi Paví očko, dobrý den: s věnováním. To jsou ty drobné radosti...někteří lidé v sobě mají něco navíc. Mi kdysi kamarádka řekla, že znala člověka, který dobře psal a přitom byl zlý. Věřím jí. Já chodím potichu nakukovat na server napokraji.cz....jsem tam ráda.

Karle, naopak, jestli je tady někdo správně, jsi to ty. Čekala jsem na tvou odpověď, abych tě nepředběhla, přestože o pečlivosti ve tvé tvorbě dobře vím - a o skromnosti, kterou v okamžiku publikování pokaždé projevíš, také. Jsi příkladem pracovitého amatéra, který se nesmířil se svými limity danými vzděláním, možnostmi apod. Stále je překračuje, a je to poctivý vztah ke světu literatury, kultury vůbec, který povznáší tvé - občas obtížně formulované - myšlenky a příběhy. Osobně jsem v nich nacházela skoro pokaždé něco, proč tak ráda - i tebe - čtu. Něco navíc... závažnou myšlenku, poselství, něco prožitého, ne psaného čistě od stolu.

Přeju ti ještě hodně tvůrčích chvil nad literaturou a přemítání o ní.

Ani protektivní, ani nadhodnocený, napsala jsem jen, jak já za šest let "poznala" /protože samozřejmě jen virtuálně/ přístup K3 ke jeho tvorbě a kritikám. Jestli zmáhající, tak se ti omlouvám.

Karle, nejlépe by bylo uvést konkrétní případ - pokud něco řešíš, takhle se jen domýšlíme, co přesně máš na mysli. Kritéria, co je čtivé a co už ne si asi čtenář nastavuje sám, málokterý autor píše se záměrem - aby dílo bylo čtivé, ne? Ale u každého žánru v próze  pravidla existují, i když se dá experimentovat,  spíš však v mezích těch pravidel.

Já myslím, že je vytváří stejně. Že je hodně způsobů, jak na to. V tomhle se výtvarno od literatury neliší.

Hezky, Roberte

Je třeba se hlavně umět chopit svého řemesla. Na ničem jiném nezáleží

Jaký máš vlastně problém ?

Základem celé diskuze  je, jako obvykle, špatně položený, vágní dotaz, což má ovšem za následek ten zábavný jev, že jeden může mluvit o koze a druhý o voze.

Otázka implikuje přesvědčení, že literatura disponuje chudším arzenálem výrazových prostředků než ostatní formy umění, což okamžitě naráží na problém jejich kvantifikace.

Existuje velmi mylné přesvědčení, že čtenáři obecně oceňují originalitu. Praxe ukazuje, že naprostý opak je pravdou, protože jinak by se nikdo nedíval na nekonečné seriály a nekupoval by dokola stále stejné detektivky, kde stejné postavy dělají totéž.

Opakování známého schématu poskytuje iluzi bezpečí (náboženství funguje na podobném principu), ale stačí si vzpomenout, jak to dopadá, když někdo napíše něco opravdu originálního, jako například Vonnegut - lidé jsou zmateni, tápou bez lešení obvyklých klišé (je hrdina "dobrý", nebo "zlý"? Horor nejistoty...!) Nejdřív si takový autor musí najít dostatečně bystré čtenáře, kteří formou recenzí a vysvětlivek naučí příslušníky stádní kultury taková díla číst - a pak se z toho teprve může stát mainstream (případně se natočí velkofilm jako Pán Prstenů).

Poněkud mimo je Prosecký, který si zřejmě plete umění se snobismem, podmiňuje existenci umění příslušností ke střední třídě - zejména v hudbě vzniklo v podmínkách naprosté chudoby mnoho svébytných žánrů, za vše jmenujme třeba jazz a řecké rebetiko.

Omezené množství uměleckých žánrů tedy vychází ze snahy přizpůsobit se vkusu publika kvůli slávě a zisku - nejlepší umělci se ale čerta starého starají o to, kolik lidí jim tleská - k tvorbě je vede vnitřní pnutí a přetlak. Doporučuji skvělý film Lautrec o stejnojmeném francouzském malíři z období Belle Epoque - tam je na začátku scéna, jak profesoři spílají impresionistům, protože se protiví zavedeným postupům a formám. Co nám to jen připomíná, že...

On jim někdo brání?

Otázka je formulovaná "proč by literární autoři nemohli...?" To mi zní jako začátek jakési obhajoby. Takže opravdu nepoznám, jestli se ptáš na naše zkušenosti s tvorbou postav, nebo naznačuješ, že experimenty v literatuře nebývají kladně přijímány... prostě, jak píše Prométheus, špatně položený dotaz. Jasně, že se dočkáš nějakých reakcí, ale...

Já mám takový pocit, že přesně TOHLE literatura už dělá.

Možností, jak vymodelovat literární postavu je možná ještě víc, než když malíř maluje na plátno...