S poctivostí nejdál dojdeš, radili mi mnozí kibicové svým oblíbeným rčením.

To jsem se nachodil. A neustále chodím. Zatím jsem se moc daleko nedostal. Jak to asi dělali ti, jež mi tak vehementně radili, že ačkoli stáli na místě, došli mnohem dál?

Často mi říkali, nebuď příliš zvědavý a nestrkej nos do čeho nemáš. Nevím proč bych neměl, když se mně jejich smysluplné řeči týkaly. Zvědavější jsem byl ještě víc.

Šeptali také, že se šelmou je lepší být zadobře, než se od ní nechat sežrat. Já s ní určitě zadobře nebyl a přesto jsem se sežrat nenechal.

Učili mě i elegantnímu chování. Nikoho neurazit a přitom vítězit. Stoupat výš a výš po příčkách společenského žebříčku, až na samý vrchol.

Množstvím podobných dokonalých pouček a žvástů ze mě naivně chtěli vytvořit člověka, vhodného do systému.

Jo jo, spousta lidí by chtěla řídit můj život, jenže šofér může být jen jeden.

Včera jsem chodil po duze. Bylo tam krásně, barevně. Proplétal jsem se jejími jednotlivými fragmenty a postupoval od obzoru k obzoru. Všechno mi připadalo snadnější a pohodlnější. Měl jsem dost času dívat se na svět pod sebou. Viděl jsem rozdíly, nepravosti a lži. Pokrytectví a malost. Slyšel bojové písně vítězů a ještě víc nářků poražených.

Mohl bych v tom snu zůstat navěky. Ale nabyl jsem přesvědčení, že se musím vrátit tam kam patřím a ze všeho se pořádně vykřičet.

Vůbec jsem se nerozmýšlel a sjel rychle zpátky na zem. Málem mi to vyrazilo dech. Trochu jsem zakolísal a chvíli mi trvalo, než jsem pevně zakotvil. Potom už jsem zůstal stát jako skála, a od té doby se mnou nikdo nehne.

Teď, když tu sedím vedle tebe, milý Jene, v údolí Tiché orlice, vlevo labyrint a vpravo jeskyně kde jsi se skrýval, pověz mi:

Je tohle všechno ta moudrost, kterou jsi měl na mysli?

Víš, celý život se snažím dohnat co jsem zmeškal, ale to nejdůležitější mi škola nedala. To jsem našel sám. Moudrým se buď narodíš, nebo se jím staneš, až když si uvědomíš význam toho slova.

Kdesi v dálce hrají Moody Blues a zní poklidný hlas Neila Younga.