Je to spíš taková nenáročná oddechovka, někomu to mělo zlepšit náladu a podobně. Jak je vidět u mnohých se to míjí v účinku, tak asi na tom něco bude špatně. Vy jste někteří dost nároční, někdy možná až příliš, ale nemyslím si, že to je špatně, naopak. Jenže já jsem ji sledoval, zaměřil jsem se na ní a poměřoval ji s ostatními a byl jsem v úžasu, to třeba Majaks nechápe, ostatní měly na sobě taky kalhoty a košile, třeba, ale šlo o ten vkus, sladění, a v tom byla až neuvěřitelně jasná jednička. Děkuju za čtení a komentář.

Danny, i tobě dík za zastavení.

To jsem bral spíš jako oddechovku pro dobrý den:).

Ty seš teda číslo. Čekal jsem od něj spíš urážlivý tón, ale je to tak. Vím že ten začátek je komplikovaný a chtěl jsem s tím něco dělat, ale ráno odjíždím na 14 dní a chtěl jsem vložit. Pořád mi vadila hned první a druhá věta. To, že jsem nešel hned k jádru, ta první půlka, nevím proč, nějak jsem se zasek a natruc nechal tu rozvláčnější první půlku. Rozpracovávat na delší text by se mi v tomhle případě nechtělo, spíš si myslím, že by to neprospělo. Ale moc děkuju za dobrý komentář.

Silene, ještě jednou dík, později to ještě poupravím.

Jó Prométee, dík za veršovaný úsměvný komentář

Jamardi, to jsem si vymyslel. To jsem bral podle sebe. My jsme do sekáčú chodili zkraje, protože tam mívali často lepší věci než v obchodech. Pak jsme s tím přestali. Děkuju za čtení a za komentář.

Janina6, zrovna když jsem tuhle sedoval, díval jsem se i o ostatních, ale žádné změny jsem si moc nevšiml. Zkrátka tenhle týden nosím tohle...

Ano, Irčo, budu rád.

Dík, možná se k tomu ještě někdy vrátím.

blacksabbath, díky za čtení.

Majaksi, dík, v mnohém máš pravdu.

Děkuju, annnie. Pointa by měla být v tom bazaru. Ta žena skutečně existovala a já jen zíral jak je každý den jiná a dokonce si ke mně přisedla, ale jen jsme se pozdravili... Dík za čtení.

Já tu teď čtrnáct dní nebudu, tak k tomu oslovení? Dost chlapů se přeci takhle "hloupě" ptá žen jenom proto aby je zaujal a získal je a zrovna tak naopak. Ale mohlo to znít lépe.

Marcelo, děkuji za čtení i za komentář. Tahle žádnou úchylku neměla, jinak byla tichá a nenápadná. Ale elegantní.

Silene, Luzz, ale i Majaks. Asi to z mé strany vyznělo jako výtka nebo fňukání. Ne tak jsem to nemyslel. Bylo míněno jako pouhé podotknutí všeobecně. Jednak text si určitě nezaslouží nějaké sáhodlouhé rozbory. Mám v sobě dost sebereflexe  a proto vím, že se mám pořád co učit. A hlavně ve výtkách máte samozřejmě pravdu. Hlavně ty některé obraty, stydím se za ně už teď. A po soutěži opravím. Dík za vaše komentáře.

Silene, vím, vypravěč neznamená autor, i když je to psané v první osobě; někdy mi to ale nedá. Zmíněného Bradleyho a jeho Flavii neznám. O to víc znám Suzi ze Stalo se na Seči. Tou jsem se na tu chvíli psaní o ní neskutečně stal. Zmínka o ní mi udělala radost.

Silen. Já se omlouvám. Vložil jsem omylem neopravenou verzi, tak teď by tam mělo být těch pravopisných chyb podstatně méně.

S těmi stylistickými chybami máš nejspíš pravdu. Něžné pohlaví je fakt otřepaná fráze, stačilo by jen ženy. Dál by stačilo: Zaměřil jsem se na oblečení žen. "přece" jsem tam nechal vědomě protože se mi to tam líbilo. Čekal jsem že to bude dráždit. Dál "činnost" asi tam bylo původně jedno n, tak to byla asi taky to neopravené. Ta další věta je neobratně napsaná, souhlasím.

To je tak když to uspěchám. Mrzí mě že jsem tě zdržel vypisováním, snad se polepším. Až skončí měsíc tak to doupravím a vezmu si k srdci. Jinak za to hodnocení, i když dobře nedopadlo, vřelý dík.  

Renato, proč se s ní nedal do řeči, vždyť se mu líbila? Protože on, rozuměj já, zkrátka nebyl typ člověka, který se rád dává jen tak pro nic za nic s někým do řeči, natož se ženskou. Nepsal jsem to o sobě, ale o ní. Ale jeho uvažování je moje, zkrátka kozorozi tací jsou. Jakýsi vztah nebyl důležitý, šlo o to strojení.

Janino6, teď nevím, jestli jsi to náhodou nebyla právě ty:). Ale jak píšeš, asi je to právě tím zaměstnáním, které je dost na odiv. Znal jsem ovšem taky jednu, která šla v tomhle duchu, ale to byl zas jiný případ. Chtěla se líbit každému, až mě tím byla protivná.

yss, možná máš pravdu, alespoň tady na Písmáku. To je tu všeobecně, nic ti nevyčítám, takový, někdy mi přijde až dost nezdravý spěch. Očekává se napětí, spád, akce. Ale výtky přijímám. Děkuju za čtení.

Vesuvanko, děkuju za čtení.

pěkné, dobrá pointa, hezky se četlo, pohodička

Karle, přikláním se k názoru komentátorů, že první odstavec není nezbytný, možná by místo něj stačila jedna, dvě věty... anebo začít druhým s doplněním:

Kdysi jsem si krátil cesty vlakem pozorováním lidí.

Celkem romantická povídka, skutečně každodenní, která o vypravěči leccos vypovídá - minimálně jej "usvědčuje" z dobrého vkusu, co se žen a oblečení týká. Také z pozorovacích schopností. vysloveně ráda jsem si početla část, kde je konkrétně zmíněno, v čem byla Marion ten který den oblečena... se znalostmi vypočítává: Jednou lehký úplet, podruhé jednobarevný kostýmek nebo pouzdrovanou sukni s blůzkou. Jindy zase pestrou jupku.

Při navázání slovního kontaktu se záhadnou ženou ve vagónu se mi zdá zvláštní, že se Marion ihned zmíní o manželovi... vždyť na ni vypravěč nijak s ničím nedotíral:-)

Tady je dvakrát v podstatě to samé:

A to mi vadilo. Jednou seděl přímo proti mně a udělal to. Nebyl to hezký pohled. A to mi vadilo bych vynechala... jako i další detaily, nepodstatné pro vyprávění...

padesát kilometrů zpátky, není žádný - čárka pryč

Ti co jezdili pravidelně v mém voze - Ty, co jezdili...

a pokud jim ho obsadili jiní, - místo HO bych dala např. sedadlo

ve větě začínající Zjistil jsem, že bych nechala jen první čárku, ostatní tři dala pryč...

sami sebe, a dávají to hlasitě odiv... - čárka tam nemusí být + chybí NA odiv

ranní už myslím bylo zmíněno

Zaměřil jsem se na něžné pohlaví. Speciálně na jejich oblečení. Šaty dělají člověka přece. - pokud necháš v první větě slovo pohlaví, mělo by v další větě být - speciálně na jeho oblečení /jejich bych nechala v případě, že doplníš v první větě klasicky - ženy... a to přece a celou větičku bych zcela vynechala, je to fráze a navíc zvláštně vystavěná s tím přece na konci...

Vyselektovat tu, která se nejlépe obléká. - nebylo by vhodnější vybrat než vyselektovat? a místo tu napsat ženu/dívku?

Nemusel jsem vidět něco extra, stačilo trochu oživení. - stačila trocha oživení + v další větě opět sloveso vidět

na konečkách mírně do strany, - konečky mírně...

Většinou byly stále bezbarvé a nevýrazné, den co den stejná nuda. - Většina žen byla stále bezbarvá a nevýrazná...

Můj zájem o ní rostl - o ni /a bylo to i jinde/

i po ostatních, ale nic se mezi neměnilo. - mezi nimi

Místo toho jsem jí tiše vykládal jak mě svým odíváním fascinovala. - před jak čárka

Kdepak, všechno je jinak,“ - tři věty předtím je také jinak a na konci odstavce potřetí

vynikala, jako oživlá marioneta z výkladní skříně. - čárka pryč a navíc ve výkladní skříni nejsou /dle mě/ marionety... spíše figuríny.

Poslední odstaveček je bezvadně napsaný.

Máš svůj poznatelný styl, Karle, rád kombinuješ delší věty s extrémně krátkými pro zvýšení napětí a aby děj nestál... a jestli se ti bude chtít zapracovat na pár detailech, bude to prima povídka...

Karle, to se přece stane každému, že něco uspěchá. Mně se to líbí, tedy povídka, a už končím!!

dík - a avi PM

K3, mohli bychom nominovat Marion do PM?

57........................................................

možné by to bylo, ale z pohledu ženy pro mne dost nepravděpodobné, že by to takhle vyhrkla:-))... i kdyby si pro podobu s Janem Kosařem vypravěče skutečně "vyhlídla"... tak by to spíš řekla později... nebo obratněji.

Ráda jsem četla. :)

Taky jsem nějakou dobu jezdila vlakem za prací, takže co se týče chování cestujících, můžu potvrdit. Ještě je možné číst, ale spíše odpoledne než ráno, bývá to tak, že se světlo pořádně nerozsvítí, protože se šetří.

Jen se divím, že někdo takový jako ona - kdo má vkus - musel zavřít. Co vím, většinou skončili sekáče s divným namačkaným oblečením, které páchlo. Myslím si, že sekáče, kde je majitelka ochotna nakupovat pro sebe, jsou jiné.

Šeříkem voněla, když si ke mně sedla,

Muže svého by však nepodvedla.

Souzvukem, dotykem roztály ledy,

stín obecné morálky jak podzim šedý.

šeříkem voněl jsem, když jsem se zvedl,

ani já bych svou ženu nepodvedl!

;-)

Fakt? Týká se to žen? To mě opravdu překvapuje. U mužů je to samozřejmě něco jiného. Ty vídám často nosit to samé, dokud to nezačne být cítit...

Přemýšlím, jestli to může být dáno mým zaměstnáním ve službách (konkrétně v knihovně), kde se možná ženy víc snaží kvůli lidem, se kterými neustále jednají. Ale i mezi kolegyněmi (a kolegy, abych nezapomněla na vzácné chlapy - knihovníky) se oblečení tak nějak přirozeně "sleduje", nové tričko ti pochválí pět lidí, než přejdeš z kanceláře za výpůjční pult... Jsem tudíž na pravidelné střídání oblečení tak zvyklá, že mi přijde úplně přirozené. Je možné, že v jiných profesích je to jiné.

Povídka se mi líbila a byla jsem zvědavá, jak se příběh vyvine. Teď po dočtení musím říct, že „konec do ztracena“ mě trochu zklamal, ale přesněji z něj mám pocit, jako by výrazně volal po pokračování. Způsob tvého vyprávění a popisování je totiž takový rozvážný, nejspíš by se ke krátké povídce s rychlým spádem a výraznou pointou ani nehodil. Tohle mi prostě zní jako začátek něčeho delšího. Být to román, tak bych doufala, že ti dva se ještě za nějaký čas a za určitě zajímavých okolností znovu potkají… Neláká tě dovolit příběhu, aby se odvíjel dál?

A teď pár věcí, které mi vadily:

Překvapilo mě, že po slovech „musím se vás zeptat…“ cítila Marion nutnost okamžitě dodat, že nepůjde o milostný návrh. (Ale je možné, že byla tak neodolatelná, že už to mužům raději říkala preventivně…)

Dál mi zněla nepřirozeně věta „Byl to všeobecně velmi oblíbený spolupracovník“ – když měla slečna vypravěči vysvětlit, komu je podle ní podobný. Ta škrobená formulace se hodí spíš do nějakého dotazníku nebo zprávy. Dál mi zní nelogicky „to jste první chlap, co se mě na to ZEPTAL“, protože nešlo o žádný dotaz, jen jí „vykládal, jak ho svým odíváním fascinovala“. No a poslední věta, co mě zarazila: „Oblékala jste se pokaždé jinak.“ Nejsem už nejmladší, ale nevzpomínám si, že bych kolem sebe někdy vídala ženy, které se oblékají více dnů po sobě do stejného oblečení! Leda snad kdyby šlo o pracovní „stejnokroj“. Jinak je myslím naprosto běžné, že si žena na sebe vezme každý den něco jiného (samozřejmě to oblečení nosí opakovaně, ale zase až po několika dnech). Jedině že by vypravěč na ní neviděl dvakrát stejné šaty třeba celý měsíc – ale v tom případě bys to možná mohl v textu víc zdůraznit, aby bylo jasné, že to byl opravdu extrém.

Měla jsem v práci kolegyni, která měla úchylku v chorobném nakupování... ta neměla jedno hnědé triko, ale hned několik v různých odstínech. Dokonce i v práci si měnila naušnice, aby jí barevně ladily s uniformou. Každý den jinak oblečená - sladěná. Manžel ji z jednoho pokoje udělal šatnu, kde měla spoustu oblečení i s doplňky. Jednou za čas přinesla pytel s oblečením a darovala to kolegyním. Vlastně byla chudák nemocná...Ta by se ti do té pointy asi hodila víc ;-)

Ale četlo se to dobře. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne.

Ta moje kolegyně je taky velice elegantní ;-) ale nejezdí vlakem :-))