psychologické
Dílo se účastnilo soutěže Čtenářská povídka/PM - Májové povídky
PM - Kolébka
válečné, psychologické...
Vůně řeziva a pilin vytvářela ozón v dílně, kam se tak rád uchyluji.
Práci se dřevem jsem si zamiloval u první vydlabávané lžíce. Dobře se mi tu přemýšlí o životě, o minulosti - a jakpak se asi v kolébce bude vyjímat první vnouče? Co na ni jen řeknou mladí - má to být překvápko, až Janka přijde z porodnice.
Vyšel jsem na zahradu. Fenka se mi pletla pod nohy. Měsíc zavěšený v koruně staré hrušně svítil velmi jasně jako silný reflektor. Tak málo stačí, a je to zas tady.
S kolegy Francouzi jsme tehdy prohledávali sektor JIH. O té chorvatské enklávě nikdo z velitelů ani netušil, že existuje, dokud jsme na vesnici, téměř srovnanou se zemí, sami při průzkumu nenarazili. Krajinští Srbové nás jaksi neráčili informovat.
Za napůl zbořenou obvodovou zdí na štokrleti seděla babka v šátku a děravých teplácích. Držela pletenou šňůrku a pohupovala kolébkou, bílou a ručně zdobenou. Všude vládlo neklidné ticho. Naložili jsme babku i přes odpor do auta, nechtěla zbořeniště opustit. Jediné, co opakovala, bylo „búra, búra“.
Další obyvatele jsme našli v jeskyni asi dva kilometry za vsí. Lezlo se tam po provazovém žebříku.
Nikdy jsem nepochopil, jak dostali raněné dovnitř. Vystrašené klubko vesničanů se choulilo v nejzazším koutě, matky téměř mlčky, se zdušenými vzlyky kvůli nebezpečí prozrazení oplakávaly mrtvé a prožitou hrůzu. Vracívá se mi ten pohled, nedá člověku zapomenout.
Pohladím fenku a do dílny jdu už jen na chvilku, potěšit smysly vůní pilin. Dotýkám se vysoustruhovaného čela kolébky a vím či věřím, že mi dřevo, zdánlivě obyčejný kousek stromu pomáhá - navždy vítězit nad démony.
AI hodnocení: 82 %
Vynikající atmosférická a hutná povídková miniatura s jasným úmyslem obnažit dlouho skrývanou traumatickou zkušenost vojenského veterána. Autor stvořil mimořádně zručný kompoziční rámec. Čistá truhlářská láska a nevinnost dýchající z budoucí vnoučecí kolébky silně, bez lítosti narazí do válečných ozvěn Balkánu a ukrývajících se zdecimovaných civilistů. Vyprávění přineslo katarzi z poctivého zpracování dřeva i z faktu, že člověk smí – navzdory vlastní prožité bolesti – tvořit prostor pro čisté zítřky.
Silné stránky
Prvotřídní využití rámcové výstavby textu
Skvělý kontrast míru a destrukční vojenské paměti
Sálající smyslovost (vůně pilin, měsíc jako reflektor)
Slabé stránky
Mírná rychlost exkurze neumožnila rozvinout dialogy
Doporučení
Úspěšný text, který je vyvážený, není potřeba upravovat
@Gora: Děkuji, Jardo, že ses ve čtení vrátil k nedávné soutěži. Kolébka je jako u mě vždy skutečn... "Tak málo stačí a je to zas tady." Chápu jako lidskou hloupost a slepotu, která je příčinou všech válek a sporů na světě. "...a vím či věřím, že mi dřevo, zdánlivě obyčejný kousek stromu pomáhá - navždy vítězit nad démony." ...kolébka, naděj, rozum, empatie vítězí nad všemi válečnými konflikty. |
@Jarrda : Působí to na mne velmi autenticky. Mistrné prolnutí dvou časových rovin. "Tak málo stačí a je t... Děkuji, Jardo, že ses ve čtení vrátil k nedávné soutěži. Kolébka je jako u mě vždy skutečně prožitá, jak jsi uhodnul. Díky za náhled! |
Působí to na mne velmi autenticky. Mistrné prolnutí dvou časových rovin. "Tak málo stačí a je to zas tady." "...a vím či věřím, že mi dřevo, zdánlivě obyčejný kousek stromu pomáhá - navždy vítězit nad démony." Jsou věty s velmi silným citovým vyjádřením autora. |
Nepoznala jsem, a také jsem tipovala autora muže. A nevím proč..:-) Skvělý plný text. Gratuluju.. |
@Janina6: Nepoznala jsem tě, ale bodovala! Gratuluji! Odposlechnuto v čekárně, prvně jsem litovala, že mne sestra volá dovnitř, s oním vojákem jsme si nedopověděli... |
@Biskup z Bath a Wells: Silný kontrast, dobrá kompozice, pěkně napsáno, působí to věrohodně...! @Kočkodan: Díky za vše, co pomáhá v boji s démony... @Rhodesien: Super! Některý věci se těžko mažou z kebule... @deli: MInimalistický text, kde dřevo je symbolický prostředník mezi traumatem a životem. Kolébka spojen... @Kásim: v době té války jsem tam hodně jezdil, často místy, kde ještě včera žili lidé…jednou jsem jel ... @Jamardi: Těžká situace. Co se týče kolébky, možná náhoda, možná se člověk intuitivně chytá toho, co pomohl... @K3: To je parádní miniatura s velmi působivou atmosférou... @Pedvídek: Zaujalo.. myšlenka je zřejmá.. jinak rád dělám se dřevem, ale na lžíci nemám trpělivost:) @lastgasp: Pocitově silné, škoda, že útržek je až příliš anonymní. @Janina6: Povedené... Kontrast smrti a zrození je silný sám o sobě, ale ještě víc mě zaujala působivost těc... Děkuji všem, kdo byl s mojí mini spokojen /i třeba nespokojen, ale četl/... |
Silný kontrast, dobrá kompozice, pěkně napsáno, působí to věrohodně...! |
MInimalistický text, kde dřevo je symbolický prostředník mezi traumatem a životem. Kolébka spojená s novým životem, narozením, pokračováním života. A ač trauma z války je zde popsáno pár větami, vlastně orámováno babkou s kolebkou a srovnanou vesnicí, je tam maximum obrazů, které člověku zůstanou v paměti. Moc dobré. |
@K3: Strašný obraz jsi podal. Apokalypsa. je to nesdělitelné...když cítíš smrt, když vidíš ty mladý kluky s amputovanými končetinami a prázdnotou v očích, ale s nezlomným vzdorem a nenávistí v duši...nikdy se nesmíří Srbové s Chorvaty, nikdy Rusové s Ukrajinci. Zájmy šmejdů z bank a nadnárodních koncernů vnesly nenávist mezi bratry. Bohužel to začínám cítit i tady, ještě ne válku, ale nenávist už ano. |
v době té války jsem tam hodně jezdil, často místy, kde ještě včera žili lidé…jednou jsem jel s filmovým štábem natáčet dokument o Dalmacii a kdesi v kopcích cestou k moři špatně odbočil a po pár kilometrech skončil v rozstřílené vesnici, kde před hořícím kostelem ležela umírající kráva s vyhřezlým břichem, vedle ní pes bez hlavy s utrženou zadní částí těla…pak se z křoví ozval charakteristický zvuk závěru samopalu a mám silný pocit, že za našimi auty, která okamžitě mizela zpět směr civilizace, letělo pár olověných včeliček. Pak jsme za pár dní točili v Makarské rozhovory s kluky, kteří Krajině bojovali a tam si léčili zranění z války, a v jejich očích viděli smrt. Válka je odporná, to nejhnusnější, co si hloupí lidé vymysleli |
Těžká situace. Co se týče kolébky, možná náhoda, možná se člověk intuitivně chytá toho, co pomohlo jinému. |
Zaujalo.. myšlenka je zřejmá.. jinak rád dělám se dřevem, ale na lžíci nemám trpělivost:) |
Povedené... Kontrast smrti a zrození je silný sám o sobě, ale ještě víc mě zaujala působivost těch obrazů, živě vykreslených. Jako bych tam byla - šikovně vyprávěno! |
Gora
5. května, 10:36 ×1 1 Vzpomínky veterána? Kolébky dávají světu naději... |
Komentáře