Den blbec 6.
Tak jsme na konci, doufám, že vás povídka alespoń trochu pobavila.
Den blbec 6.
Tatínek nastartoval a zamířil na křižovatku, odkud měl pokračovat po Odós Vóreias Krítis, lidově nazývanou New road, propojující severní pobřeží Kréty. Místo toho však zabočil vlevo na hlavní městskou tepnu Odós Andrea Papandreou. Usoudila jsem, že potřebuje v centru něco zařídit a s pocitem bezpečí se schoulila na sedadle. Ten mne přešel, když na kruhovém objezdu před všeobecnou nemocnicí zabočil vlevo do Makedonomachon.
„Kam jedem?“ vysoukala jsem ze sebe.
Odpověď mě šokovala: „K policajtům.“
„Proč?“
Zastavil na parkovišti před budovou, vypnul motor a otočil se ke mně: „Evo, zachovej klid. Nejde o jízdu na skútru, tím by se policajti nezabývali. Vzhledem k tvému věku je však ujetí od nehody před příjezdem policie přečin. Není samozřejmě problém všechno smést ze stolu, ale musíme také někdy respektovat zákony. Bát se nemusíš, sepíšete protokol, co jsi na místě prováděla a pojedem domů. Budeš mluvit jen o ošetření. Na dotaz, jak ses tam dostala neodpovíš.“
„Půjdu před soudce?“ zeptala jsem se a polkla slzy.
„Ne, o to se postará maminka.“
„Tak jdem, ať mám ten blbej dnešek za sebou.“
Výslech začal jednoduchou otázkou, abych popsala ranní událost. Začala jsem okamžikem, kdy auto narazilo do stromu a skončila hlášením lékařce od záchranářů. Až potud proběhlo vše bez problémů. Potom však došlo na otázku, proč jsem nepočkala na příjezd policie.
„Zpanikařila,“ odpověděl místo mě tatínek.
„Ptal jsem se vaší dcery!“ upozornil ho policista.
„A já vám řekl, že zpanikařila, víc se nedozvíte. Nechte ji podepsat výpověď a půjdeme.“
„Asi to tak bude nejlepší,“ zamumlal téměř neslyšně policista.
„Co prosím?“ zamračil se tatínek.
„Pane Manos, jsme v obtížné situaci. Nezletilá dívka předvedla podle vyjádření nemocnice úctyhodný výkon při ošetření zraněného. Na druhou stranu není svědek, který by vypověděl, jak se na místě nehody ocitla nebo po ošetření zmizela. S ohledem na její věk nelze vyvrátit, že skutečně mohla zpanikařit, jak tvrdíte a úmyslné opuštění místa nejsme schopni dokázat.
To jsou fakta. Když telefonovala doktorka Kazantzakis, že přivedete dceru podat svědectví, zavolal náčelník soudci a dohodli se. Pokud ji před něho pošleme, chytí se případu média. Výsledek si umíme představit. Z vaší dcery bude celebrita, a u nás budou padat hlavy. Už jsme jednou zažili, jak to dopadá, když se doktorka Kazantzakis rozzlobí a do dneška na to neradi vzpomínáme.“
„Máte ještě něco?“ zajímalo tatínka.
Policista se obrátil k mojí maličkosti: „Slečno, vy o dnešním ránu nebudete s nikým mluvit a my se v případu nebudeme šťourat. Jasné?“
Rychle jsem přikývla, aby si to ještě nerozmyslel a podepsala výpověď.
Doma již čekala maminka, na jejíž tázavý pohled tatínek jen přikývl. Potom k mému velkému překvapení pověsil klíčky od skútru na věšáček, kde visel běžně. Čekala jsem, že skončí pod zámkem a i můj pokus o poděkování za pomoc byl odbyt mávnutím ruky.
Lidé o mně říkají, že jsem chytrá a samostatná. Co se týká první vlastnosti, snad ani netuší, jak se mýlí. U druhé jsem si to aspoň o sobě myslela. Umím vařit, prát, postarat se o domácnost, ale krizové situace nezvládám. Dnešní den mi připomněl, že bez opory rodiny i nejlepší úmysl nebo skutek může mít fatální důsledky.
Maminko a tatínku, děkuji.
-konec - (sepsáno LP 2025)
Dodatek:
O tři měsíce později dorazila ze zdravotnického lycea obálka. Čekala jsem pozvánku k přijímacím zkouškám. Místo toho mi skoro vypadly oči z důlků a mozek dostal infarkt. Na ozdobném papíře bylo pozvání ke studiu na zdravotnickém lyceu. To znamenalo přijetí bez přijímacích zkoušek.
Podezřívala jsem maminku, jestli v tom nemá prsty, ale zapřísahala se, že podle mého přání do ničeho nezasahovala, ani se nikde o mně nezmiňovala. Na řadu přišel strejda Nikos, který díky věku zná snad všechny doktory na Krétě. Ukecala jsem ho, aby se pozval na návštěvu k děkanovi fakulty, pod něhož lyceum patří a zkusil z něho nenápadně něco vytáhnout.
Nejprve nechtěl, ale nakonec do Irakleia vyrazil a s ohledem na to, že ho v pozdních hodinách musel tatínek přivézt, si zřejmě setkání opravdu užil. Když se druhý den odpoledne trochu vzpamatoval, vzpomněl si, že má někde kopie oddůvodnění mého přijetí. Podařilo se mi ze zmačkaných kuliček papíru po několika hodinách poskládat celou zpráva, obsahovala dva body. Prvním bylo doporučení z gymnasia jako vzorné studentky a druhý velké překvapení. Doporučení od Agios Nikolaos General Hospital s popisem události u Vathi.
Celý průšvih se nakonec obrátil v můj prospěch. Ale možná jsem si musela tím vším projít, abych si znovu uvědomila význam rodiny.
@mylenka: Evičko, ráda čtu tvoji prózu. U příběhů na pokračování počkám až na konec a pak je zhltn... Moc děkuji za hezký a milý komentář. V jednom máte naprostou pravdu, když píši, snažím se ukotvit myšlení do doby, kdy se příběh odehrál. Jako v tomto případě, kdy vyvalená čtrnáctiletá holka byla postavena do situace, kterou nikdy neměla řešit. Na druhou stranu právě ona nedospělost mi umožňuje nebrat úplně vážně věci, které by dospělý člověk považoval za stěžejní. Dítěti projde hodně a to je mince, s kterou je třeba zacházet zvlášť citlivě. |
Evičko, ráda čtu tvoji prózu. U příběhů na pokračování počkám až na konec a pak je zhltnu najednou. Což samo o sobě značí, že psát umíš, protože jinak, pokud mě dlouhý text nezaujme, často nedočtu. Ten příběh, který jsi popsala má bonus navíc v tvém přístupu k psaní, kdy píšeš s lehkostí, vtipem i nadhledem a napůl ještě tak nějak dětskýma očima. To kouzlo průzračnosti tvých myšlenek mě velmi oslovuje. Jsi jako moře - plná překvapení a nádherného mihotání zlatavých vlnek ve slunečném dni. Číst tě je pro mě opravdu radost. Díky. |
@Jamardi: Bylo to hlavně poučné. Že když je něco náročného, i mozek se unaví, je dobré s tím počítat, a je-l... Děkuji. Pro mne to bylo velké poučení a zůstane mi v paměti uložené navždy. |
Bylo to hlavně poučné. Že když je něco náročného, i mozek se unaví, je dobré s tím počítat, a je-li to možné, nechat si pomoct. Je milé, že to ocenili a bez přijmaček tě na školu přijali. |
@alt: predstavujem si tvoje oči 'z důlků', chi ... zdá sa, že zdravotníkom by bolo ľúto, keby si s... Já jsem si svou cestu naplánovala již před léty a zatím se mi daří nešlápnout vedle. |
@Květoň Zahájský: Tušil jsem, že příběh skončí happy endem. Škoda, že to tak nebývá vždycky. Jo, život je jeden ... Hele, to občas říká i můj dědeček, nejtěžší v životě je prý ho přežít. |
@Cukuleta: Evi, jsi hrdinka. Proboha, jen to ne. Toto byla povinnost a žádné hrdinství. |
@Pavouk: Nakonec ten den nebyl až takový blbec. To se dnům stává. Díky, Evo. No, musím uznat, že nakonec se vylepšil. |
@Gora: Evi, je dobře, že jsi dokázala tenkrát pomoci a moc dobře, že jsi za záslužný skutek získal... Ireno, ta pomoc nebyl žádný záslužný čin. Myslím, že tak by se měl zachovat každý podle možností jaké má k dispozici. V mém případě má velkou zásluhu maminka, která vybavila skútřík perfektní lékárnou. Nebýt toho, mohla jsem akorát podvázat paži a zmenšit ztrátu. |
@Kočkodan: Tak tady přemýšlím, komu bych mohl poslat doporučení tebe jako vzorné uživatelky litwebu Písmákové... Kočkodánku prosím už žádné doporučování. A na tomto webu určitě vzornou uživatelkou nejsem. |
@Lída: čtení mě opravdu bavilo ... konec dobrý, všechno dobré a doporučení k přijetí sis opravd... Dopadlo to dobře, jen nevím, zda doporučení k přijetí byl dobrý nápad. Asi jsem si měla přijímacím řízením projít. Věděla bych, co mne čeká. |
predstavujem si tvoje oči 'z důlků', chi ... zdá sa, že zdravotníkom by bolo ľúto, keby si sa prihlásila napríklad na záhradníctvo alebo ekonómiu ... a teším sa na ďalšie prózy na pokračovanie*** |
Tušil jsem, že příběh skončí happy endem. Škoda, že to tak nebývá vždycky. Jo, život je jeden z nejtěžších. |
Evi, je dobře, že jsi dokázala tenkrát pomoci a moc dobře, že jsi za záslužný skutek získala "bonus" přijetí na školu... a navíc literárně zpracovala. |
Tak tady přemýšlím, komu bych mohl poslat doporučení tebe jako vzorné uživatelky litwebu Písmákové… ;-) |
čtení mě opravdu bavilo ... konec dobrý, všechno dobré a doporučení k přijetí sis opravdu zasloužila |
Komentáře