Nejnovější komentáře
Díky. A ještě jedno pedagogicko-výchovné na dobrou noc:
Zlá školní kázeň
moc vytahaných uší
zlískaných hrbů
Kočkodan: „Četl jsem tvoje dílko Zedník.“
Evženie Brambůrková (poněkud zaraženě i vyčítavě): „Stálo ti to za to?“
Kočkodan (po delším přemýšlení(: „No, myslím že jo…“
;-)
Tohle tvoje dílko nebylo posledním hřebíkem do rakve s mým čtenářským zájmem o tebe. Ten totiž černou truhlu nikdy ani nezahlédl, natož aby si do ní lehl! A nějaká změna v budoucnosti je silně nepravděpodobná… ;-)
@Kočkodan: Psy, psíky a hafany nesmírně miluju, ale ani o tvých haiku/senrjú se zrovna nedá říct, že bych j...
díky za pochopení a taky jedna pro tebe...
Nejedna báseň
co potěšila duši
shořela v krbu
Psy, psíky a hafany nesmírně miluju, ale ani o tvých haiku/senrjú se zrovna nedá říct, že bych je četl s nějakou velkou nenávistí. ;-)A u těch slabik tě plně chápu,u sebe jsem na přesný počet také jako pes.)
---
Vedle svého psa
má vždycky trochu mindrák
jen prostý původ
***
Tak maj ruchadlo
bratrancema rum protek
každý z nich borec
@Eva: Ta druhá je dobrá. Já na sebe koukám z 32 starých fotek mé maminky a z 56 let starých fote...
Někdy prostě není co měnit. :))
@Radovan Jiří Voříšek: Výborné! Spíše senrjú, ale tato kategorie chybí.
Ano, ano. Mám to v upřesnění tématu. Díky Radovane za návštěvu. :)
Díky všem
@Kásim: to se stává
je to tak, pravda pravdoucí
@gabi: *
díky za hvězdičku
@K3: Krásná báseň.
Karle, těší mě a vážím si
@Cukuleta: však počkej vše změní Vánoce!
jsi milá, díky, nevím, nevím, s Vánoci to mám podobně jako pan Vašíček z povídky Hilton
@deli: Když zhasnou oči, i myšlenky tápou o holi. Krásný.*
přesně ... začínám sbírat tvoje komentáře, díky
@weliska: zase se rozední :) počkej
jojo, ale ještě párkrát někde zakopnu, než se mi rozední :o)
@janewe: Všechno snad ani vidět nelze. Částečnou slepotou trpí každý.
máš pravdu, souhlasím
@Janina6: Ale srdcem vidíš dobře.
moc hezky se tvoje slova čtou, díky za ně .... často se se sebou přu a nadávám si, že jsem slepota stará :o)
@Eva: Však čas temnoty pomine a bude zase na chvíli lépe.
Evi, jistě máš pravdu, ale pořád mám pocit vlastní nedokonalosti, někdy víc, někdy míň ...
@Kočkodan: Slova volím, třídím a teď se z nich dozvíš, že tvé srdce vidí lépe nežli ostříž. (Pokud vedl...
Kočkodánku, hůlku nejez prosím a díky za milé řádky, někdy ti je vrátím v dobrém zpátky
@Evženie Brambůrková: Ty to zvládneš. Pokud potřebuješ přátele, víš, kde jsou.
díky, je to jen takové povzdechnutí si, tvého přátelství si moc vážím, však víš
@Philogyny: Já svoji hlavu někdy ne.
Já z ní znám jen to dobré 🙂 a toho je určitě převaha. Jak je to slovo... jasnozřivá, to jsi.
UPROSTŘED VESMÍRU
VLASECH ANDROMEDY
PŘES PRSTY TOUHOU
PO ŽALOUDKU VŘEDY
tak tohle je moc povedené
@Janina6: Miluju tvoje komentáře.
Já svoji hlavu někdy ne.
pořekadlo: líná huba, holé neštěstí, se tebe opravdu netýká, dobře jsi mu to spočítala :)
Toho vína... taky jsem ho v prvním roce na vejšce vypila hodně a pak mě začala trápit migréna - jako odvykací kúra celkem účinné 🙁
Stačí vzit naběračku nebo dřevěný hříbek a navléknout do jehly štupovací nit. Já miluju zašívat, tak tahám téměř neviditelné nitky z rozbitých punčoch a tak těmi zašívám…
@Zajíc Březňák: Děkuji moc za návštěvu, je to jen místy lehoučce upravené, ale nic podstatného jsem nepřidal an...
Ten neklid a psal znám, důvěrně.
@Caligula čili Jakub: Tvůj styl mě fascinuje. Rozbíjí bděle lucidní logiku a nahrazuje ji čistým prožitkem vnímání...
Pro mne příliš velká pochvala, ale podařilo se mi ji nakonec schovat do kapsy k ostatním nálezům a teď se zrovna tváří jako žalud, co ztratil tyrolácký klobouček… :0) děkuji
roky opravuju starý statek z konce 17. století z odměn a platů, takže tuzo situaci důvěrně znám. Člověk musí být furt ve střehu
@Jarrda: Když člověk čeká celý život na štěstí a vsadí na to, může i hodně ztratit.
Ďakujem za tvoj čas. Je radosť čítať tvoje komentáre. Vtedy si poviem, že písať sa ešte oplatí.
Je mi ouzko z takovejch OSVČ..
Hezky napsalas a díky za varování.
@Jarrda: Krátké úderné a miniaturní. ...a funguje to. Líbí se mi : ¨hodit klíče do žita' , 'zatáhnout zip'.
Jarrdo, děkuju, potéšils.
@Jarrda: Po prvním přečtení to působí melancholicky. Pohrávání si s představou člověka jako dlužníka ...
Jarrdo, moc děkuji za empatické čtení. 🌟😊
@Čudla: /*
@Kočkodan: Dělám to (co nejen u žen) - nezůstávám koment dlužen pod tvým dílkem barevným. Nejde o či...
@Pavouk: …
Moc děkuju, pánové.
Pavouku, nádherné foto
@Lída: Dobře děláš
@janewe: Asi máš pravdu, když člověk nemá čas, nemá čas na blbosti
@Eva: /*
Děvčata, mnohokrát děkuju
@Jarrda: Povedená sebeironie. Překvapivá a vtipná pointa. ...ale svou tvorbu nepodceňuj!
Jarrdo, moc děkuju 🌟😊
Je to takové setkání s minulostí, kdy člověk zjistí, že v něm některé vzpomínky stále žijí. Drobná gesta, pohledy a vzpomínky v závěru mi dodávalo pozvolné dozníváni. Často si při vzpomínce na dětství vybavím i vůni člověka či prostředí.
Po prvním přečtení to působí melancholicky. Pohrávání si s představou člověka jako dlužníka a věřitele. Stále se má pro co žít a mít očekávání. Hned se nemusí účtovat.
Hned zpočátku mne to vtáhlo do obrazu. Plynoucí srozumitelné a melancholické o tom, jak básníka na okraji společnosti přežije jeho dílo.
Když člověk čeká celý život na štěstí a vsadí na to, může i hodně ztratit.
Slova volím, třídím
a teď se z nich dozvíš,
že tvé srdce vidí
lépe nežli ostříž.
(Pokud vedle jedle stojím,
namístě sním hůlku svoji.)
;-)
Krátké úderné a miniaturní. ...a funguje to. Líbí se mi : ¨hodit klíče do žita' , 'zatáhnout zip'.
Úsporná básnička se silným obrazem. Velmi na mne zapůsobil verš: 'v predstavách znova pláva kým pochopí'.
A závěrečné 'možno', ve mne zanechalo háček pozvolného doznívání.
Dneska jsem šla s Chadem lesem, už byla skoro tma a vzpomněla si na ten text, bojuju tak trošku s časem. Vzpomněla si na Janinu a zdrobněliny. Taky je nemusím. A tak nějak mi došlo, že tam ta peříčka musí být k tomu kontrastu, čím ten ptáček je. Docvaklo mi to tak nějak s tím archaickým srdcem. Srdce toho brouka je prastaré, původní, ještě si pamatuje, odkud brouk přišel. Ale vrabec už ne, jako by byl z nové doby, robot nebo dron...takhle mi to naskočilo. Je fajn, že každý čtenář má svou hlavu, takže pokaždé jiný náhled, že.
Při prvním čtení to na mne působilo něžně až romanticky. Při druhém čtení to bylo smutné a trochu ironické. Krásné vyobrazení: lístky umírajících květů.
Nejvíce se mi líbí motiv starého kola a návrat k něčemu, co člověk kdysi měl, a postupně ztratil. Jednotlivé postavy přinášejí potřebu životného poučení s proměnou.
Skoro všichni jsme oběti... A ještě se vzájemně napadáme... To je na tom nejhorší
Povedená sebeironie. Překvapivá a vtipná pointa. ...ale svou tvorbu nepodceňuj!
Povedená miniatura. Je v ní zachycen vztah, bezmoc, hranice pomoci a i určitá tvrdost. Hlavní myšlenka na mne vykukuje po odkrytí metafor.
@Eva: Je hezké myslet při zateplování domu na pavoučky. Třeba se odvděčí a nějaký ten zlaťák přihodí.
to sice ne, ale jsou to taky stvoření a pokud neškodí, tak proč je nenechat... díky
Hezký obraz jedné postav na orloji. Nerozlišuje společenské postavení ani věk. Poctivě odměřuje čas a poukazuje nám na konečnost života. Krásné připomenutí daných symbolů.
Jednoduchá, přehledná a dobře vystavěná kompozice tří obrazů. Velmi citlivá miniatura. Nejsilnější je pro mne právě to, co jsi jako autorka neřekla, co se v rodině stalo.
Menší osobní zpověď. Bez velkých slov postupně skládané dojmy a vzpomínky. Díky tomu to je uvěřitelné.
Lehká veselá a snadno představitelná básnička. Z obyčejného cestování vznikne až romantické dobrodružství. Dobře vystavěná situace dovedená do závěru.
To by si zasloužilo širší diskusi. V podstatě jde o Kantovu filosofii, která dělí věci na poznatelné (fenomény) a nepoznatelné (noumenony), tedy věci existující samy o sobě jako je svět jako celek, Bůh a Duše - nesmrtelná podstata člověka (Dnes bychom možná řekli gen, ve kterém je zakleto tajemství života věčného. Zmocnit se nepoznatelného a nepopsatelného bylo vždy předmětem umění. Třeba Holan se snažil najít cestu ve verších zešílevšího Hoderlina, v dětském pohledu na svět nebo v poezii Gongorova střihu(Dobré víno je samo v sobě. Umění také). Poznání sama sebe mezi noumenony nepatří. Na sebe se můžeme dívat jako na jev, tedy fenomén.Své si přisadil také Schopernhauer, který navazoval na španělský manýrismus a baroko (Baltazar Gracián, Quevedo, Góngora).
@janewe: Za prvé já to neodmítám a za druhé by mi to na různé věci v politice sedělo. Snad to nebereš jak...
kdepak, naopak. Psát o politice chce odvahu a nadhled, není to snadné a není to pro každého. Navíc, vzhledem k míře angažovanosti čtenářů a jejich pocitu ublíženosti, když v textu poznají své oblíbené lháře, je to nevděčná práce. Některé projevy nelibost jsou pak až za hranou nenávisti, osobních útoků a u vybraných postiženců vedou k trvalé zášti. Ale mě to baví.
Ta druhá je dobrá. Já na sebe koukám z 32 starých fotek mé maminky a z 56 let starých fotek babičky. Rozdíl mezi námi je pouze v letech, jinak vzhled a mozková výbava jsou úplně stejné..
Je hezké myslet při zateplování domu na pavoučky. Třeba se odvděčí a nějaký ten zlaťák přihodí.
Stejně to bývaly krásné časy, vzpomínáte? byli jsme mladí, dováděli jsme...
První z prokletých básníků. Ukázal cestu dalším, ale nebyl velký rebel.
@HeleNa: My to máme v Praze tak. Máme Náměstí barikádníků a máme Náměstí barikád. Na náměstí bez barikád s...
Máte primátora ze stanu. Takže kecáš. Patrně nemá v Praze na byt, takže je to fajn, že žije jako naši spoluobčané bezdomů.
t