Kaktusy v okně
Vyfotil jsem krásné velké kaktusy
stojící na černém pozadí místnosti
v otevřeném okně arkýře,
rovné a ztepilé jako věže.
Fotka mě čímsi uchvacovala,
že jsem ji musel prohlížet
každý den stále znovu,
nemohl jsem se těch rostlin nabažit.
Až jednou jsem opět otevřel
důvěrně už známou fotku v počítači,
ale kaktusy na parapetu náhle nebyly,
jen černočerná tma za nimi a nic víc.
Překvapení ale pominulo a já si řekl,
že je schoval nejspíš jejich majitel,
aby je nikdo neočumoval.
Tak to přece mezi lidmi chodí.
Jako ten ztracený poutník,
co se vrátil ze světa ne proto,
aby vyprávěl zážitky z cest,
ale protože tam pochopil.
-------------------------------------------------------
AI hodnocení: 54 %
Text balancuje na pomezí zápisku z deníku a mikropovídky, do formy poezie je natlačen spíše vizuálně než obsahově. Přináší sice drobný moment tajemna a reflexe, postrádá však básnické prostředky.
Silné stránky
Zajímavý surreálný nápad ztráty výjevu z digitální fotografie
Poklidná a melancholická nálada
Slabé stránky
Zcela absentuje práce s básnickým rytmem
Prozaický jazyk degraduje básnickou formu
Závěr s poutníkem působí naroubovaně a vytrženě z kontextu
Doporučení
Zpracovat námět raději do formy mikropovídky než básně.
Pokud má zůstat poezií, je třeba zapojit metaforiku a zaměřit se na zvukovou stránku a kadenci slov.
@K3: Zdravím tě, Jardo. Já je uklidil kvůli počasí. Už jim nesvědčí, a blíží se mrazíky... Už je pro kaktusy zima? Já to totiž nevím. |
@Gora: Povedený text, za mě poezie v próze. A ráda tě vidím... Děkuji, Irenko, i když je ten můj text divný. |
Zdravím tě, Jardo. Já je uklidil kvůli počasí. Už jim nesvědčí, a blíží se mrazíky... |
Komentáře