obezličky
na ubruse rudé flíčky
vyprskla jsi smíchy
k čemu jsou nám obezličky
když máme své hříchy
k čemu je nám předstírání
spokojené spaní
vzdělanec jsem se vzděláním
moje bílá paní
studoval jsem dlouhá léta
šedé kresby zmijí
pohyby skrytého světa
kde všichni jen vyjí
jako vlci v lese stínů
jako čokli staří
říkají Cítíš svou vinu
že skončilo září?
že se bolest tryskem žene
koryty všech hlasů
nevěříš mi, řekni, že ne
že znáš konce časů
které přišly jako ráno
rozbřesklo se, je tu
nehádej se, řekni ano
skutečnému světu
@Pandorka: Z těch veršů Ivo, ber věci, jak přicházejí. Jsou prostě tu, aby nás obohacovaly, ukazují slabiny a černé šmouhy nepochopení |
Komentáře