Dílo se účastnilo soutěže Tematický den Poezie - TD Poezie
Odjinud
Ráno přicházíš se tmou
jedině ona smí
křtít i křísit sovy
jednou ti povím
závrať stromu
co pustil domů osedlaný vítr
smrt byla kočím
smráká se odjinud
nikdy tě neochočím
@Janina6: Díky za ni. Taky si někdy v duchu opakuješ svoje verše, abys sebe nezapomněla? Já to tak mám ... Raději neopakuju. Teď je za mne tahá z Literu Maruška. Říkám si, to jsem napsala já? Nechce se mi plakat. Ale na některé se pamatuju, slovo od slova. |
@Philogyny: Moc a moc děkuju, všem, psala tu z mobilu a zlobil, klasika, už dosluhuje a asi ví jako vždy t... Díky za ni. Taky si někdy v duchu opakuješ svoje verše, abys sebe nezapomněla? Já to tak mám s povídkami. Když je mi blbě, tak si je přeříkávám... vrací mě to, kam patřím ;) 🤍 |
Moc a moc děkuju, všem, psala tu z mobilu a zlobil, klasika, už dosluhuje a asi ví jako vždy to svý.i za mne.... Podala ji vlastně na poslední chvilku. Bylo mi ten den špatně. Vyhodila báseň na sklo. Večer začala zvracet a myslela si, že je to konec, tak zle mi snad ještě nebylo. Opírala se o kuchyňskou pracovní desku, tam piju čaj, poslouchám rádio a potajmu jím od doby, kdy se starala o maminku, aby mě neviděla. Nikdy nejím vsedě u jídelního stolu. Je to na dýl. a vylítla mi tahle malá a tak si řekla, že podám nic víc |
@(Anonymní): lásku nikdy neochočíš a jednou tě zabije, pomalu, potichu a bez křestního jména věřím na život věčný :)) jenom mě polkne jak velryba Jonáše a pak spolu poplujem ... teda, jestli bude chtít :)) (bo neochočíš) - jen tak, beze jmen (Eva měla taky v občance Lylith -) |
Chtěla jsem tu nechat nějaký komentář... protože sem chodím a čtu pořád dokola... už ji umím nazpaměť. A protože opět, ani teď, nedokážu k ní říct nic, co mi nepřipadá hloupé, tak neřeknu ;) ale asi vím, kdo je autorem. |
Philogyny
8. října, 21:08 3 @weliska: Nemůžu si pomoct, ta básnička to se mnou umí :) - tři verše a jsem její. Tesknobolná, jako podzim... lásku nikdy neochočíš a jednou tě zabije, pomalu, potichu a bez křestního jména |
Nemůžu si pomoct, ta básnička to se mnou umí :) - tři verše a jsem její. Tesknobolná, jako podzim, jako vývrat po stromu (dost podmáčeno u potoka), hrst peří po sově (možná noční kočka ...) - básnička kočka, která se nedá ochočit. A proto ji pořád musím číst :) ráda |
Mě po dočtení nikdo křísit nemusel. (z pěkné poezie obvykle infarkt nedostávám a pepka si klepnout nepřichází) |
Originální metafory, dobře zvládnutá forma sevřené miniatury a rýmy plynoucí ze slov "samozřejmě" a eufonicky ladně. Radost číst. |
Hned mi naskočilo...: Co to znamená ochočit? ...Znamená to vytvořit pouta. Je nádherná! |
Komentáře