Autor nežádá literární kritiku
(bez vážné kritiky a výběrů)
ve sklopcích
Vrátil ses
pod každou paží půlku slunce v dýni
říkáš mi máš narozeniny
jednu z nich zasadíš
semena cinkají jako rolničky kašpara
někdo jim odpáral epolety
s číslem popisným
staré cesty hnijou v hlíně
a pak to zas všechno raší
semena se vznáší
padáky zavěšené podél pěšiny
nálety houštiny
olizují kolena
kradou kyslík z dechu
je snazší porozumět staré půdě
vojenské helmy
s očima šelmy
ticho otáčí klíny
ve starých novinách
červotoč objímá teplo
déle dům než zahradu
nebe nepadá podle jízdního řádu
jen vylíhnutí bílí motýli
pochodují po cihlách
ve svatebních košilích
paměť tvé chuti
morda psa
v té samé chvíli
rozporcuje kohouta
do kouta se vtiskl stín
chlupy se naježily
les prosakuje klíčovou dírkou
má naběhlé žíly
na chvíli se v něm ztratíš
na malou chvíli
já i ty
četla jsem si několikrát a pořád nacházím nové, chvíli cítím křehkost, potom nezdolnost a nástrahy .... verše plné života |
Náletové stromky jsou úžasně životaschopné... prospívají líp než ty, co se snažíme sázet sami. Někdy mi příroda připomíná moře... měli bychom se k jejím proudům "přidat", ne se s nimi prát. To se mi jen myšlenky rozběhly za tvými padáčky semen... Kouzelná báseň, díky. |
Nebe asi nepadá podle jízdního řádu. Ale já, jako ten dost přesný vláček, už vím, že tady v té zastávce mne poezie osloví. Díky za to. |
mám ráda oranžový dýně a bojím se náletů - že mě jednou sežerou :) Ale mám na přírodu nůžky, kosu a pilku ... a moc měkký srdce :) jak ty |
Komentáře