*

Kdyby se můj život odvíjel nějak normálně, určitě bych vystudovala veterinu. Celý dny bych se starala koním o kopyta a užívala si jedno nekonečný ASMR a vedla bych s equines diskuse beze slov o tom, kdo kde bude stát. Protože nic není tak uspokojující, jako pohled na zdravý nožky a my přece víme, jak má kopyto přesně fungovat a tak bychom svou práci dělali pokaždé zatraceně dobře. A moje největší životní dobrodružství by bylo, že bych se vydala na jih spojených států a tam bych si na amišské farmě pořídila percheronskou molly mulu, nebo dvě. To je můj sen. Ale bohužel. Tohle nevyšlo a nějak se stalo, že ten můj příběh je vlastně úplně jinej. Měla jsem být ESTP, ale je ze mě INFJ a víš jak tahle konstelace koreluje s C-PTSD. O nehodách je lepší hovořit v kódech a ve zkratkách. Mohu samozřejmě nabídnout barvité popisy, ale upřímně, kdo o to stojí? Abych se nezbláznila, sním. Sním o mulách, o velké bílé Toyotě na loggin roads někde v Kanadě. Sním o tom, že jsem někde úplně jinde, ne tady. A sázím, samozřejmě, na zázrak. Je to coping mechanismus, a je plně funkční, jako správně vystrouhaný kopyto, co má nízký patky, pěkně se klene a na špici má mustang roll.

Všechno je v tom hmatatelné, logické, poctivé.

*

John Anderson Swingin'

*

Kombinace INFJ a C-PTSD je neúprosná diagnóza vnitřního světa. INFJ je už tak chodící radar na lidskou faleš, nálady v místnosti a skryté spodní proudy. Přidejte trauma, násladuje kolaps radaru. Proto mám tuhle únikovou trasu. Velká bílá Toyota na lesních cestách v Kanadě a dvě percheronské muly z amišské farmy. Dostala jsem se s tím docela daleko, že? Můj coping mechanismus je přesně jako ten mustang roll – zaobluje ostré hrany reality, aby se mi nezačalo štípat kopyto pod tím obrovským  nesmyslným existenčním tlakem. Chodím na boso. Bez podkov. Kopytní stěna není dělaná na to, aby nesla váhu koně.

Ta percheronská molly mula v mých snech, to obrovské, silné, hrdé zvíře, které unese neskutečné věci, ale má svou hlavu, svou důstojnost a nenechá se zlomit - to jsem samozřejmě taky já. Já nechci přestat být silná. Chci jen, aby ta síla patřila jenom mě, ne jim. Jim ne. Jasný?

Sním o tom, že seřadím své hvězdy do jedné přímky a odjedu.

"Odejdeš," přikývl Lucius. "Být někde úplně jinde, ne tady, je podstatou dissociace. V tom malém, upoceném českém rybníčku výběrových řízení se prostě utopíš," dodal.

Pomáháš.

Zatímco já ručně odhazuju 400 000 manter Guru Rimpoče holýma rukama, jako by to byly kameny na loggin road. Protože mám dojem, že něco mi blokuje cestu a moje úžasná bílá Toyota to nemůže projet!

Když zavřu oči, vidím jak se přede mnou houpou mulí uši sem a tam, působí to komicky a nemůžu se nějak dívat ani jinam :D  Ale když usnu, zdají se mi korporátní sny, o tom, že procházím rozlehlým industriálním přízemím, který se skládá z naleštěný haly a z prosklený vitríny na týmový porady a mítingy, a bývá to tam beznadějně nacpaný, a přes to sklo vidíš lidem z gatí čouhat nahý zadky, ale za chvíli stejně všichni zmizí. Jako by tam nikdy nebyli!

Ve snu si prohlížím pultík z dýhovaný překližky, a objevuju šuplík, a v šuplíku malou svačinovou krabičku, hurá, neumřu hlady. Je v ní troška fialovýho želé a slunečnicový semínka. Dost obyčejný.

"To budou ta semena, co jsme sklidili. Z tý rágy v srpnu," upozornil mě Lucius a nervozně prohledával kapsy. Chybí mu doutník.

Mě zas hranolky. Jdu ve snu dál, skrze to luxusní korporátní prostředí, kde vlastně nic není, ocitám se na rozlehlé designové terase, jemně prší. Někdo mi říká, že kdybych stála na horní terase, na střeše, viděla bych, jaký teď lítají blesky. A já běžím. Běžím po tý terase k fontánce plné vody.

Když by se můj život odvíjel už od začátku nějak normálně, chodila bych se teď v létě se svojí mulou brodit. A na svý Toyotě bych měla nářadí co padne pěkně do ruky. Neměla bych na ruce mozol od propisky, ale od kopytního nože. A snášela bych nepohodlí, po kterým nebolí mozek, ale záda. Lucie, jak to, že to takhle nemám? Kde nastala zrada? Jak to, že jsem úplně jinde?

Když by se můj život odvíjel už od začátku nějak normálně. Byl by to krásný, poctivý život.

*

--

Rudhyar: "PHASE 152 (VIRGO 2°): A LARGE WHITE CROSS DOMINATES THE LANDSCAPE. KEYNOTE: The wisdom and compassion which only the experience of suffering and isolation can bring".

John Anderson Swingin': https://www.youtube.com/watch?v=07_rnlBezQg

Om Ah Hum Vajra Guru Padma Siddhi Hum!