Nahý úklid
Pokrok se žene kupředu a já jen ohromeně stojím a žasnu. Inhalovatelná čokoláda, biologicky rozložitelná rakev, přenosný pisoár jsou už mezi námi. A taky nahý úklid. To přijde žena, nebo muž, k vám domů, svlékne se donaha a uklidí. Prý je to docela vyhledávaná služba. Takže by to mohlo vypadat třeba takhle.
Trochu bloudila a málem to nenašla. Nakonec narazila v dlouhé chodbě na pootevřené dveře a bez vyzvání vešla.
,,Dobrý den, tak jsem tady na ten úklid,“ zavolala na muže sedícího v křesle s rozevřenou knihou v klíně.
,,Dobrý den. Už na vás čekám. Klidně se do toho pusťte a na mě se neohlížejte. Jako bych tu nebyl.“
,,Dobře. Určitě budete s mým úklidem spokojený,“ hrála dál svoji naučenou roli a začala se pomalu svlékat.
Rozepnula a odložila lehký svetřík, stáhla těsné džíny a pomalu rozepínala blůzku. Upustila ji na koberec a zůstala stát před mužem v miniaturních rudých kalhotkách a podprsence stejné barvy, která zvedala a zdůrazňovala její plná prsa. Jednou rukou si obratně rozepnula sponu za zády, zavrtěla rameny a plynulým pohybem podprsenku setřásla. Rozkročila se, zhluboka nadechla a vypjala hruď. Zahákla palce za gumičku kalhotek, stáhla je dolů a nechala spadnout k nohám. Jedním krokem z nich vystoupila a zamířila k připraveným úklidovým potřebám. Vzala prachovku a začala dlouhými tahy otírat všechny povrchy na lesklém nábytku. Občas poodstoupila od práce a vyzývavě se protáhla. Postupovala metodicky od jednoho kusu nábytku k druhému a přitom po očku pozorovala svého klienta. Něco tady nehrálo. Muž se na ni nedíval. A ona byla přitom tak pyšná na své tělo a ráda se vyhřívala v obdivných, trochu chlípných pohledech svých mužských klientů. Ale tady ten jí nevěnoval žádnou pozornost. Seděl nevšímavě v křesle a věnoval se pouze své rozečtené knize. Začala být podrážděná. Nebyla zvyklá na nezájem. Na naprostý nezájem. Začala o sobě pochybovat. Že by už začala ztrácet svoji krásu? Hrůza. To snad ne. Vedle v pokoji zahlédla na zdi velké zrcadlo. Všeho nechala, rychle k němu odběhla a začala se v něm kriticky zkoumat a prohlížet. Hledala známky svraštělé pleti, povislých prsou a ochablého svalstva. Natáčela se a kroutila, aby se viděla ze všech stran, ale všechno se zdálo být v naprostém pořádku. Pevný svalový tonus, oblá prsa i zadek, zářivá pleť a hebké havraní vlasy. Pokrčila rameny a rezignovaně povzdechla. Nakonec zaplaceno dostala předem, tak co. A tak tedy umyla nádobí, vyluxovala, převlékla ložní prádlo, vyměnila vodu květinám ve váze, oblékla se, řekla trochu schlíple ,, na shledanou“ a odešla.
Po chvíli, asi tak po třech minutách zaklepala na pootevřené dveře starší paní, vstoupila a řekla.
,,Už jsem tady, trochu jsem se zdržela v obchodě, ale hned se do toho úklidu pustím.“
,,To jsem blázen, paní Málková. Myslel jsem, že už jste s tím hotová,“ podivil se muž.
Zavřel stránky knihy ražené braillovým písmem, protáhl se a zeširoka zívnul.
anebo takhle
,,Zítra se Jana vrací z tchánova pohřbu a já musím tady ten čurbes nějak uklidit. A víte, že já na nějaké uklízení moc nejsem. To teda ne. Ale, náhodou jsem zjistil, že existuje úklidová firma Nahý úklid, kde uklízí nahé ženské. Normálně přijde ženská, svlíkne se a ještě ti k tomu uklidí. Striptýz s úklidem. No není to boží? Tak jsem tam zavolal a objednal si u nich na dnes úklid. Jo, za chvíli by měla tady být,“ natěšeně se podíval na hodinky a pokýval hlavou. ,,Chcete ještě pivo? Jardo, zajdi do kuchyně a přines další. Prosím. A neklepejte mi, kurva, popel na koberec. I když, teď už je to jedno,“ mávnul rukou a opřel se pohodlně v křesle. ,,Uklizené bude a ještě se pobavíme.“
Seděli v křeslech, tři kamarádi, pokuřovali, popíjeli pivo a těšili se na neobvyklý zážitek.
Netrvalo dlouho, někdo lehce zaklepal na dveře, cvakla klika, dveře se otevřely, zase zaklaply a z předsíně byl slyšet zvuk rozepínaného zipu a šustění svlékaného oděvu. A pak do pokoje vstoupil úplně nahý tlustý, vousatý muž.
,,Dobrý den. Kolegyně se omlouvá, musela nutně odjet na pohřeb. Umřel jí tatínek. Tak jsem to vzal za ni, snad to nevadí. Kde mám začít?“
Já vím, ten úvodník je trochu zbytečný. Je tam jen proto, aby objasnil samotnou podstatu té práce. A děkuji ti. |
Mám tvoje psaní ráda a určitě bych se obešla bez toho úvodníku. Tak tohle je důkaz, že člověk by neměl soudit knihu podle obalu… zvlášť když je psaná Braillem. 😂 Pointa je dobrá. A druhá varianta? Tak tam už uklízeč skutečně splnil očekávání zákazníků… jen poněkud jinak. 😂 |
Komentáře