To když vedle sebe máš

ouřednickej mozek, co bez přestání

mrmlá o tabulkách a kalkuluje,

zatímco večírek proleješ se známejma

a všude je to samej zkrachovalej

                                              finanční

                                                   poradce.

-„A všechno je tak nápasný!“

Ráno ti nezbejvá, než

máznout oschlej krajíc

-„Mluviti stříbro, mazati chleba!“

kouskem střepu z makovice

a jít si konečně lehnout.

V hubě máš domov důchodců,

ale cejtíš se blaženě.

Joo! To jsou přesně ty rána,

kdy tě dopolední slunce

šťourá prstama do vočí,

protože si už neměl sílu

zatáhnout rolety,

stejně jak ty nasekaný

mříže na lístku.

Záclony pořád nejsou, tak zaprášený,

ale tvý hadry, když se ze svý milý

nalejvárny vyplazíš po břiše!

Domů lezeš po pěti,

se sekerou v hlavě  

a snažíš se co nejrychlejš

dostat aspoň za roh činžáku,

aby tě nezmerčili měšťáci.

Jooó! To jsou přesně ty dny,

kdy se i se štěrkem v zubech

cejtíš jak Pán, i když voči máš kalnější,

než ocel, a vize jak Tesla, než začneš střízlivět

a zjistíš, že máš v pokoji válečný oběti

v podobě hospodskýho slunečníku,

dopravní značky se zákazem vjezdu,

přepsanýho výstražnýho štítku

POZOR PROCHÁZÍTE MRAVENIŠTĚM

a u postele ti trucuje kachna

s šavlí jak bič.