Posadil jsem se na lavičku na kraji podivného lesa.

Natáhl si nohy, abych si srovnal záda.

„Jaké jsou vaše hodnoty?“ ptá se mě chlapík, který mi začal čistit boty.

Čistič bot na kraji lesa?

Na koho tam čeká?

Na houbaře?

Na milence?

Na Godota?

Na ciferníku hodin je namísto číslic slůvko NOW.

„Proč nechcete přijmout obyčejnou premisu, že jste póvl? Bude vám pak mnohem lépe. Budete mít klid i v pavoučí síti,“ vykládá čistič bot a pomalu přeřezává křižovatky tkaniček ostřím vystřelovacího nože.  

Něco ve mně chrastí.

Nejspíš to bude mince, kterou jsem kdysi spolkl.

Pro to chrastění by ale měly být dvě.

Jedna mince přece nechrastí.

Chyběla tu lopata pro konce konců.

„Byla Afrodita opravdu krásná?“

Položil jsem otázku já.

Ostří vystřelovacího nože zmizelo.

I čistič bot zmizel.

       Čas od času proskočíme časem a divíme se, co je to kolem nás za změny.

Velké polemizování nad papíry prošlými toaletní exkurzí.

PS.

Prosím neoživovat!

Nechci být součástí pokusů na lidech.

Ale to už dávno jsi.

AHA.