Zhoršování v neolitu – po ovládnutí ohně a nástupu moderního člověka přišla další katastrofa prohlubující nesoulad. Oheň byl základním nástrojem této katastrofy, nástrojem toho, že člověk přešel do usedlých zemědělských společností. Už snaha chodit po dvou, což je něco, čemu naše těla stále nepřivykla, a co třeba vede k problémům s páteří, byla přinejlepším kompromisem i s negativními důsledky, ale stále člověk fungoval v tlupách, kde vyvíjel dostatečnou fyzickou činnost. I neolit byl o tvrdé a těžké zemědělské práci, jenže charakter této práce se měnil z průběžné, každodenní, časově omezené na nárazovou, sezónní a časově náročnou. Neolit taky umožnil člověku další kulturní a společenský rozvoj. Samozřejmě, záleželo na regionu a podmínkách.

Zde přichází prvotní biodegradace člověka. Fenomény do té doby vzácné se stávají častějšími, byť stále omezené oproti dnešku, ať už jde o obezitu, infarkty, kazivost zubů, infekční choroby, nebo cukrovku. Dokonce i na této události lze vidět jeden z přechodů člověka od vhodnějšího do horšího prostředí. Lovci a sběrači totiž navzdory všeobecnému mínění mívali dostatek potravin, pravidelný přísun a potrava byla pestřejší a riziko hladomorů menší. Dochází i k nástupu osteoporózy, mezi lovci a sběrači naprosto unikátní problém, u zemědělců a dalších generací lidí už šířící se degradace.

Avšak nebylo to tak, že se rozhodli udělat chybné rozhodnutí. Jejich přechod byl důsledkem vymírání megafauny a nárůstu obilovin kvůli klimatickým změnám, přemnožení člověka, ale i první materializace spirituality v podobě budování posvátných míst.

Neolitická revoluce nám rovněž poskytla čas přemýšlet o nadstavbách k přežití člověka bezprostředně nepotřebných, avšak kulturně a sociálně důležitých, jako je spiritualita, náboženství, ideologie, hodnoty a identita, čímž se člověk začal nořit do díry, na kterou nejsou jeho mentalita a kognitivní schopnosti uzpůsobeny. Člověk má dostatečné schopnosti k tvoření těchto konceptů, ale nedostatečné k pochopení všech důsledků těchto konceptů. Či ještě lépe, náš mozek nám dal schopnosti obstát proti přírodě, ale ne obstát proti nám samotným.

Pro plné pochopení věci je nutné doplnit jedno vysvětlení. Kritici mohou namítnout, že pravěk byl obdobím mnohem nižšího věku dožití a mnohem vyšší dětské úmrtnosti, a že během neolitu se to zlepšilo, s tím jsem se setkával. Problém je však v nepochopení těchto fenoménů. Vyšší dětská úmrtnost, nebo nižší věk dožití jsou negativní fenomény pohledem moderního moralismu, vždyť ještě relativně nedávno byla smrt poloviny narozených dětí i v západním světě poměrně běžným fenoménem. Dětská úmrtnost je tragédie rodin, která zároveň může bránit přemnožení, zatímco délka života nevypovídá nic o kvalitě života, takže jde o neutrální fenomény, jakkoliv cynicky to vyznívá.

Na závěr, biodegradace nedoprovázela jen zemědělství minulosti, ale pokračuje i v zemědělství současnosti. Celá řada moderních chemikálií, těžkých kovů či antibiotik vede k novým zdravotním problémům člověka, včetně rezistence na antibiotika, či podílu na rakovinách.