Autor nežádá literární kritiku
(bez vážné kritiky a výběrů)
Jablko poznání
Jablko poznání
sedící košatou prdelí na hrdle flašky
nemůže se nadechnout
tak umíráme
uprostřed frašky
ještě nezralí
jaderník je bílý
myšlenky psané samizdatem
nad hlavou obrázek svaté rodiny
dřevěný kostel
postavený bez jediného hřebíku
ručně kovaný hřeb
co se potloukal po vlastních nohách
a možná to byl blesk
ukutý na stejné kovadlině
na prvním schodu kostelíku lehával králík
pana učitele
maminčin miláček Králík
pan učitel byl můj děda
ale nebyla jsem tenkrát ještě na světě
farář se zlobil
mluvil o neznabozích
pak měla barva jetele
nádech popele
ještě jsem se nenarodila
a už jsem měla po těle nezahojené otisky zubů
rány se otevíraly a zavíraly jako cely nevědomí
umřel Pepíček
byly mu tři roky
uměl už číst
ale ne to
že umře na zápal mozkových blan
ještě jsem se nenarodila
a už jsem tam musela být
tehdy jsem pochopila
že mech je sever
s červenou příchutí
z některých obrazů v galerii Young Real Art
padá pořád popel
tam bydlím
když přejedu prstem po plátně
nahmatám arkýř kostela
jen potmě
díry po zubech
svírají víc přední běh
Krásné. Neumím číst ;) při každém novém čtení to vnímám trochu jinak. Těžký smutek a do toho košatá prdel na hrdle flašky, musím se usmát. Asi to tak má být, život nám to namíchal stejně, hořké se sladkým .. |
Krásně bolavé dědictví. To „já“ se tu narodilo už s otisky předků, jejich víry, vin a dávných ztrát. Silná báseň o paměti, která předchází vlastnímu životu.• |
Také z některých obrazů v galerii našich srdcí padá pořád popel. Díky za to i za jablečné verše. |
@Philogyny: Něco na tom je. Hodně teď načítám. A tak dobrou noc. :o) Dobrou a klidnou. |
@lastgasp: Nenasycenost života. Těžká představa proměny přednarození. Něco na tom je. Hodně teď načítám. A tak dobrou noc. :o) |
@Gora: Na jedno čtení dnes pro mě celkem náročné... umně proplétáš obecné a osobní... parádně, po svém. Je to jenom něco, čím se teď hodně zabývám, protože ty hrobečky odprodávají a musím být rychlá. mávám |
@ukrytá v máku: Drásající... život i něha... Nic drásajícího nevidím. Pátrám jenom po hrobečku strýce a jsem už blízko, odkázali mě na zemský archiv, ale tam není. Nic drásajícího není. Hledám jenom hrobeček Pepíčka. Poslala jim dopis a pojedu znovu osobně. Odkázali mne na zemský archiv, ale tam to není. Vím, že leží v řadě dětských hrobečků, okolo kterých odmalička chodím. Jeden jsem teď i koupila. Strašně moc se těším, až budu vědět, který to je. Hrobnice z té doby se jmenuje Hrušková... |
@VladO: Někdo se jen zlobí a někdo hledá pravdy v jeteli … lidem vždy nevyhovíš, i když to bolí. Utrpení t... Taky se někdy zlobím a křičím, spíš vyju, říká mi manžel. Teď pátrám a už jsem blízko, řekla bych. Mám z toho radost a tak děkuju, moc. |
Na jedno čtení dnes pro mě celkem náročné... umně proplétáš obecné a osobní... parádně, po svém. |
tvoje hlava musí fungovat jako magnet na v okolí se pohybující vibrace, krk je trychtýř a přes ruce to pak jde ven.... |
Někdo se jen zlobí a někdo hledá pravdy v jeteli … lidem vždy nevyhovíš, i když to bolí. Utrpení to občas zahojí 👍 |
Komentáře