Fatum
Jsou pěšiny,
jak lůžka povlečená rákosím
a tedy pod vodou
co sejde na tom, co si vezmu
a co nanosím
odkud se vzaly
a kam jdou
jsou jako věty,
zbavené svých slov
ty, s vyraženým okem
jasnozřivé
věty, jež zapsal písař hadilov
a sotva zapsané
už nejsou živé
kdos odmotává cívku času
nazpátek
aby se potkal
se zelenou sedmou
já vidím sebe, dítě,
běžet ze vrátek
a od vln čekám
že se z hlubin vzedmou
Komentáře