poezie na toaletním papíru
poezie co netouží být hezká
I/
obchází tu mlčenlivá lidská hlava
obchází domácí chleba zahalený utěrkou
odchází celodenní dřina
odchází další posraný den
vyzvání telefonní budka s odcizeným hlasem
vyzvání drozd trylkovou smyčkou
vzývání dam v punčochách a silonkách
vzývání krajkové sukně s bavlněnou spodničkou
a přichází samota s plísní na zdech
a přichází sodomie vařící se v hrnci
povstane pták s růžovou lebkou
povstane hnědá díra přiškrcená v trenkách
pronášíme mléko noviny a sodoma gomora
pronášíme kontraband celnicí s barevnými bratry
II/
neexistuje vítězství
v blikajícím kasinu
s vietnamským záprtkem
a americkou vlajkou na leštění bot
když skončíš na salát
a psi serou zlatý prsteny
zatímco holubi se snaží protlačit ze svého vězení
a lezou jim malá očka z důlků
a poulí oči na znamení války
se rzí pletiva
na zahradě zbouchané dřevěné voliéry
nekonečné variace
které si nelze představit
my se schováváme
v prosklených ateliérech betonového šílenství
oprašujeme laciné vázy
které nám poslouží jako urna
a dekorace před zánovní gauč
jsme zmatení a vyšinutí
nechtění jako polévková lžíce
k lahodnému bifteku
@Kásim: správně syrové postřehy, pro starýho punkáče jako já jedna báseň tak ideální, na pivku, na hajzlu, je to fuk viď |
Komentáře