Stopky, které měří ztracený čas
Podívej se na sebe v zrcadle,
Podívej se na ty mrtvé sny,
Vem si stopky do ruky a změř si všechen ten ztracený čas.
Nemůžeš za to?
Dělá to ten systém?
Podívej se na sebe do zrcadla,
Jsi to pořád Ty?
Nežiješ jen svými plány,
Zatímco se ti hojí rány,
Které sis sám způsobil,
Ať už nožem nebo svým chováním.
Nežije ta verze Tebe,
Jen uvnitř tvý hlavy?
Nažiješ jen uvnitř Sebe,
Zatímco přehlížíš své vady?
Možná si tu bolest zasloužíš!
Ne, nikdo si ji nezaslouží!
Tak proč si ji pořád způsobuješ?
Protože jsem tak zhnusenej sám sebou.
Je těžký se vidět, jako člověka s potenciálem,
Ten potenciál mi davno utekl.
Zbyla po něm obří díra,
V mojí kůži rozškebená škvíra.
Způsobená nožem nebo mým chováním,
Abych si tu bolest zasloužil,
Aby to nebyla pseudo-bolest,
Z toho, že jsem sám pro sebe takovým zklamáním
A tak se zamysli, co ti na Sobě tak vadí?
Teď? Všechno!
Ale obecně to, že v mojí hlavě jede techno,
Techno plný nápadů,
Který já nehávám pozadu,
Tím, že nedělám co chci,
Ale to z čeho mají peníze ty u moci
Ale ti u moci se tam dostali tvrdou prací a odhodlaním, ne?
Když se zapřeš a budeš na sobě makat můžeš být jako oni.
To snad nechceš?
Chtěl jsem když jsem byl mladší
V krutosti systému se mi ale otevřely oči,
Tyhle lidi jsou v televizi,
Aby v tobě podpořili vizi,
Že všechno je možné tvrdou prací,
Ale neukážou ti to, co se jim vrací,
Peníze, od těch mrtvých snů ostatních,
Z těch mrtvých snů, na které teď koukám v tom zrcadle.
Pokud se ti ale nedaří, tak je to tím, že si do toho dal málo energie a úsilí!
Ale systém nechce, abys uspěl,
Chce, abys žil v té iluzi,
Chce, abys z jeho područí nikdy nedospěl,
Chce, aby ses upnul k nějaké vizi.
Vizi, kterou nikdy nezrealizuješ,
Protože se bojíš, aby ses nestal jedním z Nich
Jakých Nich?
Těch kteří selhali,
Protože zrovna neměli štěstí,
A proto naše sny umíraji.
Abychom nemohli neuspět.
Abychom mohi žít v té iluzi vlastní geniality,
A náhodou nezjistili, že jsme jako všichni ostatní,
Obyčejní, se zkrvavenými pažemi,
Z ran, které jsme si způsobili sami,
Nožem nebo svým vlastním chováním.
To do nás ten systém pumpuje,
Svojí propagandu,
Která nevypadá jako propaganda,
Protože na každém třetím videu je roztomilá panda
Tak si vem do ruky ty stopky,
Stopky, kteté měří ztracený čas,
A dokaž, že to, co říkáš je pravda.
Dobře,
Beru si do ruky ty stopky,
Stopky, které měří ztracený čas,
Stopky, které sestavili z těch mrtvých snů a nenaplněných vizí,
Abych se podíval na displej, kde svítí:
CELÝ ŽIVOT
AI hodnocení: 41 %
Báseň je osobní, vysoce autentickou zpovědí, v níž se lyrický subjekt bolestně vyrovnává s pocitem životního selhání a neúprosností společenského systému. Emoční rovina textu je syrová a upřímná, což nepochybně představuje jeho největší sílu. Z literárního a řemeslného hlediska se však dílo potýká s četnými formálními a stylistickými nedostatky. Zřejmé gramatické chyby a překlepy narušují plynulost, zcela rozbitý rytmus je místy doprovázen návodnou a klišovitou metaforikou namířenou vůči televizi, bohatství a moci. Úpravy interpunkce, rezignace na občasné těžkopádné rýmy a snaha o nalezení neotřelejších obrazů by výrazně napomohly uměleckému vyznění této jinak velmi jímavé osobní výpovědi.
Silné stránky
Syrová a upřímná výpověď lyrického subjektu
Autentické zprostředkování existenciální tíže
Slabé stránky
Četné pravopisné chyby a překlepy
Rozbitý rytmus a těžkopádné, nucené rýmy
Používání ohraných klišé ohledně kapitalismu
Doporučení
Pečlivě zkontrolovat překlepy a interpunkci
Uvolnit zbytečně svazující rýmy ve volném verši
Hledat originálnější a osobnější básnické obrazy
"A proto naše sny umíraji. Abychom nemohli neuspět. Abychom mohi žít v té iluzi vlastní geniality" Tohle je dobrá a pronikavá myšlenka. Zbytek mi přijde "utopený" v přemíře slov. |
Komentáře