mám i šlehačku
Stezkou k vodě
půjdeme spolu
tmou bez psů a lidí
uvidíme řeku s hořícími úhoři
byla jsi to ještě ty?
kuna a jedno kachní vajíčko
odvedou pozornost do peří
žebřík do nebe
ztratil kotevní hřeby
viklá se na posledním
kde byl Bůh?
(ruce mu servírovaly horké kafe)
sen se choulí do kapes
že sůl se vrací k vodě
že slzy jsou i pro mě
dům oddělený
od svých kapes
stěny někdy déle prší
@Philogyny: Všechny moje jistoty, řekla bych, mám pocit, jako bys někdy věděla. Možná tě neznám. Jen občas otevřu cizí kapsu a najdu v ní svůj kámen. Pak se tvářím, že je to jen počasí. |
@weliska: a já mám pořád plné kapsy :) nedám se od nich oddělit, ani dům ... to mě zaujalo :) ty kapsy Jo, je před výplatou a já šacuju všechny kapsy, tak jako kdysi a mám z toho zábavu, asi tak…ještě, že nemám více dětí se jménem Milda. 🐶 |
V básni kafe je, tak proč nepodat i šlehačku? Po pravdě jsem zrovna Jindrovi nafotila svúj pokusný cviboch a připsala, mám i šlehačku. 🌞 |
@deli: Nebe se viklá.* Všechny moje jistoty, řekla bych, mám pocit, jako bys někdy věděla. |
@Pavouk: žebřík do nebe ztratil kotevní hřeby Připomenulo mi to dva z obrazů mé kamarádky Popelky – ... Já ještě nakouknu, lezla po žebři nahoru s vajíčkem a viklá se...je to už tak napůl k nebi, tak nevím. :o) |
Kafe se šlehačkou už jsem.dloooouho neměla. Tak jsem si dala Tvoji báseňku. |
a já mám pořád plné kapsy :) nedám se od nich oddělit, ani dům ... to mě zaujalo :) ty kapsy |
Emotivní náplň zážitků, vytvořená rozprostřenými metaforami se zavádějícím názvem. Lehce se četlo. |
žebřík do nebe ztratil kotevní hřeby Připomenulo mi to dva z obrazů mé kamarádky Popelky – Telegram a Anička z domu čp. 13. Tak za hodinku asi tmou vyrazím k lesu. Třeba potkám ježka, jako včera, třeba si na mne očima posvítí bobr, architekt od Lučního potoka. |
Komentáře