Autor nežádá literární kritiku
Po zavírací době
inspirace https://www.facebook.com/share/v/18jBg8ZK6j/?mibextid=wwXIfr
V hospodě u kamarádky znala všechny hlasy.
Poznala hosty podle kroku, podle toho, jak zavřeli dveře, jak položili sklenici na stůl. Věděla, kdo přišel oslavovat, kdo zapíjet smutek a kdo se jen bál vrátit domů.
Hospoda jí připadala jako zvláštní rod.
Ne ten, do kterého se člověk narodí. Ten druhý. Posbíraný z náhodných setkání, návratů, odpuštění a věrných štamgastů.
Sama měla za sebou život, který by se nevešel do jedné věty.
Jedna láska jí dala dceru. Jiná jí vzala skoro dvacet let života. Muž, kterému věřila, odešel za mladší ženou a založil novou rodinu. Potom přišel vztah, který měl zůstat jen tajemstvím. Výčitky zapíjela vínem, kouř schovával slzy a někdy se zdálo, že už se nikdy nenajde.
Říkala, že byla i v léčebně.
Nikdy však neprosila o lítost.
Jen šla dál.
Měla vysokou školu, dva byty, procestovaný kus světa a kufr, který uměla sbalit za deset minut. V cizích zemích si vždycky našla společnost. Lidé jí věřili dřív, než jim stačila říct své jméno.
Dcera jí jednou přinesla kočku.
„Nechci ji. Ty chlupy budou všude.“
Kočka zůstala.
Dnes jí spává na klíně a chlupy ulpívají na drahém svetru. Už je nesbírá tak pečlivě jako dřív.
Možná člověk časem přestane uklízet všechno, co je nedokonalé.
Elektrikáře znala půl roku.
Chodil do hospody. Obyčejný chlap. Pracovní ruce. Klidný hlas. Žádné řeči o tom, jak rozumí životu.
Nevšímala si ho.
Pak jednou po zavírací době pršelo.
Stál pod stříškou a čekal, až déšť poleví.
„Já vás odvezu,“ řekla.
Jen obyčejná věta.
Jen pár kilometrů mokrými ulicemi.
Jen ticho, které nebylo potřeba zaplňovat.
Dnes spolu jedou do Mikulova.
On opravuje elektřinu.
Ona se směje.
Někdo by možná spočítal její chyby. Jiný by připomněl cizího manžela, skleničky, cigarety nebo roky, kdy nevěděla kudy kam.
Jenže život není účetní kniha.
Každý člověk v sobě nosí kapitolu, kterou by nejraději vytrhl.
A také jednu, kvůli které stojí za to číst dál.
Když večer zamyká hospodu, občas se podívá na prázdné stoly.
Kolik příběhů tu začalo.
Kolik jich skončilo.
Kolik lidí přišlo s kamenem v kapse a odešlo s lehčíma rukama.
Déšť už dávno ustal.
Jen světlo nad vchodem ještě chvíli svítí.
Jako by čekalo na všechny, kteří se domů vracejí se svými prasklinami.
A přesto nejsou ztracení.
@K3: Zajímavý portrét dvou zdánlivě obyčejných lidí, a pohled na hospodu. Měl jsem rád takové ty star... Krásný komentář. Dekuju za nej. ❤️Tato moje kamarádka je neobyčejně obyčejná. Procestovala opravdu kus světa. Umí si vydělat peníze. Vzdělaný člověk. Přesto pro ni je hospoda, kde pomáhá kamarádce něco jiného. Obyčejného. I když se pohybuje v luxusu. V tom srdci je taková obyčejná. Jako paní Rabasova v seriálu Dietla Eliška a její rod. |
Zajímavý portrét dvou zdánlivě obyčejných lidí, a pohled na hospodu. Měl jsem rád takové ty staré zahulené krčmy. Občas jsem zašel do nějaké neznámé, kde jsem nikoho neznal. Jenom na jedno pivo - nasát tu atmosféru. Byly to opravdu společenské místnosti. S neznámými lidmi se hezky povídá. |
@8hanka : s elektrikárom to bol skvelý kontakt bez skratu, on opravuje ( a nielen elektrinu), ona sa smeje ... Dekuju za krásný komentář, Hanko.❤️ Ano, elektrikář opravuje nejen elektřinu.🙂😉 A není to žádný křupan, ale citlivý vnímavý muž. Doma u rodičů jsme nesměli mít žádné zvíře uvnitř. A já ve svém dome taky nemám žádné zvíře, kočky jsou venku, i pes byl venku. Jen ve velikých mrazech jsem pouštěla na chodbu, on ani dal jít nechtěl, chlupatec🙂. Kočky se mají kde schovat. Stará půda, máme stodolu, různé šopky. Ano, je to tak, věřím, že kočka může vyplnit tu prázdnotu, a i když člověk doma zvíře nechce. Všechno má svůj čas, a člověk svoje limity prolomí, protože se mu může stát něco hezkého, jako tady mé kamarádce s kočkou, kterou původně nechtěla. |
s elektrikárom to bol skvelý kontakt bez skratu, on opravuje ( a nielen elektrinu), ona sa smeje a mačka vie, že je to ten pravý ...NIKDY som nechcela zvieratá v byte, deti to vnímali inak, postupne sme mali korytnačku, škrečka, kraba, raka, mloky, hadie vajíčka (tie jediné museli z domu) no a ...teraz už tretiu mačku. Vždy to bola mačka zachránená, jedna žila 14, druhá 17 a tretia zatiaľ 15 rokov...okrem chlpov, škrabancov na nábytku (škrabadlá som vyskúšala rôzne, odignorované) po odchode detí z domova zaplnili prázdne miesto, dali mi dôveru, lásku, blízkosť, zodpovednosť za ich život aj odchod...bola som pri oboch, keď umierali, hovorila som si - už nikdy viac, žiadnu, nechcem tú bolesť z ich smrti, no z útulku ma zase ukecali...nechápem, ako môže zvieratko takto ľúbiť svojich ľudí, s akou láskou víta synov, vnúčatá...koľkí z nás by sa mohli od nich učiť...a netrhala by som žiadnu kapitolu, ani tie najbolestivejšie... |
@Gora: Pěkné, deli, zcela uvěřitelný výsek ze života. To jsou někdy výseky o kotrmelcích.🙂 Dekuju.🙂 |
@Philogyny : Chlupy po kočce jsem nikdy nezaznamenala. Když umírala, Katka ji nesla k vetovi a viděla jsem jej... Částečně je to příběh mé kamarádky, se kterou chodíme cvičit a na kafe. No snad to nebude tady číst.🙂 V tezkych stavech ji prostě jeji dcera psycholožka tu kočku dovezla a ona ji chtěla vyhodit i s kočkou. Nicméně si ji nechala. Dceru i kočku. Když se vracela večer z práce, ta kočka tam byla a čekala. Jeji oči svítily do tmy jako světlušky nad bažinou. Moc jí pomohla ta kočka i jako indikátor milenců. Na všechny prskala, jen na tohoto elektrikáře ne. Jemu spí v nohách. Nejsem odborník na kočky. Můj syn, který má silnou alergii na kočky, je tahá furt, a mikiny měl vždy plné chlupů, zvlášť když línaly. Mame je teda venku. Zatím čtyři. Mladší dcera je kočkofíl. Já kočky krmím a starám se o ně, ale moc je nechovám. Tož tak. Dekuji za čtení. 🙂 |
Chlupy po kočce jsem nikdy nezaznamenala. Když umírala, Katka ji nesla k vetovi a viděla jsem její oči. Věděla to a já taky. Byla jsem zbabělá ji tam odnést. Pak už jsem kočku nikdy nechtěla. |
@Květoň Zahájský: Všechno, co tě v životě potká, se stát mělo. S tím nic nenaděláš. No jo, ještě abych ty kapitoly přepisovala. Na to už není čas. Dekuju moc❤️😘 |
@Lída: Líbí se mi, jak je to napsané, jednoduchým prostým stylem a přesto to má v sobě spoust... Lidy, zdravím. A děkuju.❤️ |
@lastgasp: Rovněž díky za přiložený odkaz. Rado se stalo. Mam moc rada Horáčka a Válová je úžasná. |
@Pavouk: Každý člověk v sobě nosí kapitolu, kterou by nejraději vytrhl. A také jednu, kvůli které stoj... Krasne jsi to shrnul. Dekuju. Proto je lepší si ty kapitoly ponechat všechny. 🙂 |
Líbí se mi, jak je to napsané, jednoduchým prostým stylem a přesto to má v sobě spoustu opravdovosti |
Moc dobře se četlo. Nic oslnivého, zato přirozená, uvěřitelná životní moudrost. |
Každý člověk v sobě nosí kapitolu, kterou by nejraději vytrhl. A také jednu, kvůli které stojí za to číst dál. To je silné. Přemýšlím o těch, kdo trhají a trhají a na konci jim nezůstává už skoro nic. A tu jedinou kapitolu, která za to stála, už nedokázali poznat. |
Komentáře