Trošku som ti zmokla
prvý letný deň okolo rieky
známe vône rozhodí
zaklonená hlava
koketuje s oblakmi
prskance vody
slnku drzo vyplazujú jazyk
kým dôkladne sa rozprší
kopce zo zelenej prechádzajú
do tmavo-modro-šedej
to čo sú za lesy?
trošku som ti zmokla
potrebujem vysušiť
balíš ma ako malé bábo po kúpeli
do osušky s rožtekom
odnášaš do úkrytu
kde nemá prístup žiadny lejak
prší len tvoja neha
ponorená do medu
Nejdřív vytvoříš atmosféru, pak obrazy. Pak přijde zlom veršem 'trošku som ti zmokla' a v závěru přichází něha. Nejvíce se mi líbí: 'prskance vody slnku drzo vyplazujů jazyk'. Tvá vyobrazení jsou klidná, nikam nespěchají. Nepoužíváš velká gesta a přesto v sobě cítím něžné pocity. |
Komentáře